Tipy pro Vánoce. Menší zásilky od 54 Kč. Doprava zdarma nad 2300,-

Historie a současnost využití včelích produktů

Historie a současnost využití včelích produktů

Jak a k čemu používali včelí produkty Kleopatra, Hippokrates, dvanáctinásobný olympijský medailista Nurmi, nebo váš praprapradědeček? A jak je využíváme dnes? Naši předkové chovali včely již od 4. tisíciletí před naším letopočtem. Nejprve jenom divoce obírali včelky o zásoby, potom si špalky s hnízdními dutinami přinášeli blíže svému obydlí. A tak díky lenosti brtníků vzniklo včelařství. Naši vzdálení předkové uměli využívat až překvapivě velké množství včelích produktů – některé z nich užíváme i po tisícovkách let naprosto stejně, u jiných se nad nápady chovatelů včel můžeme jen pousmát.

Včelaření prošlo stejným vývojem jako lidstvo samo

První doklady o společném životě včel a člověka nám poskytují nástěnné malby – stejně jako náš vývoj prošel i vývoj včel mnoha různými obdobími. Včelky se vyvinuly asi před osmdesáti miliony let z předků podobných dnešním vosám. Postupně se přizpůsobovaly sběru nektaru a pylu a stejně jako dnes přezimovaly v chomáči. Včelky se postupně vyvíjely spolu s kvetoucími rostlinami, takže podle odlišných podmínek vznikaly i různé druhy včel. Na naše území se včely rozšířily z oblasti Středozemního moře a naši předkové se o ně začali zajímat ještě dříve než o chov zvířat.

Včelařství vzniklo díky lenosti brtníků

Nejdříve lidé obírali náhodně objevená divoká včelstva o zásoby. Časem si pak začali označovat stromy, kde včelky hnízdily, a ještě později si špalíky s hnízdními dutinami přenesli poblíž svého obydlí. Byli líní trmácet se za včelami po lesích, a tak je začali chovat blízko vlastních obydlí. Nejprve osazovali roji kusy dutých kmenů, později úly stloukali z kusů dřev, někde pletli včelám příbytky ze slámy či z proutí, které omazávali hlínou.

historické proutěné včelí úly
Foto: Torange.biz, CC BY 4.0;

První záznamy o chovu včel u Slovanů se datují až do 9. století, mezi zboží vyvážené z Čech tehdy patřil včelí vosk. První příbytky včel v dutých kmenech stromů se nazývaly brtě, včelaření v úlech se pak říkalo včelaření zahradní. Včelky se chovaly ve špalcích, stojanech nebo ležanech. Sklizeň se prováděla na jaře vyřezáním části včelího díla, už tehdy platilo pravidlo, že se vyřezávala jen polovina a druhá se ponechala včelám. Z chovu se pak odváděly poplatky vrchnosti – obvykle se platilo medem či voskem.

historické proutěné včelí úly
Foto: Wikimedia Commons autor: Laslovarga, CC BY-SA 3.0;

Z roku 1335 máme první zmínky o výrobě a prodeji medových perníčků. Již o pár let později měli perníkáři (celetníci) v Praze svou ulici, která dodnes nese jméno Celetná. Během 16. století nabyl na významu oblíbený nápoj slavnostních příležitostí a vítání hostů – medovina, na jejíž vznik se přišlo náhodou. Včelaři se tehdy začali sdružovat do cechů a na dodržování včelařských pravidel dohlížela vrchnost. V druhé polovině 18. století pak nadobro zanikly poslední zbytky brtnictví. Postupně se také začalo ustupovat od včelaření s nepohyblivým dílem a začínaly se používat úlu rozběrné. Opravdový rozmach zažívá včelařství až ve 20. století, kdy se bohatě rozvíjí výstavba včelínů a úlů umístěných v řadách za sebou, jak je známe dnes. Zvyšuje se také produkce medu a všech včelích produktů.

Účinků včelích produktů si lidé všímali od nepaměti

Člověk se snaží využívat včelí produkty ve svůj prospěch už od doby, kdy poznal včely. Zpočátku tomu tak bylo spíše nevědomky, s postupem času byly včelí produkty na základě generacemi ověřených zkušeností cíleně využívány v lidovém léčitelství. A teprve před poměrně krátkou dobou se o včelí produkty začali zajímat vědci, biologové, chemici a lékaři a snaží se odhalit jejich tajemství a podstatu jejich účinků na lidský organismus.

Naši předkové si byli velmi dobře vědomi síly přírody i toho, že včelky jsou její cennou součástí. Včelí produkty jsou čistě přírodní a velmi jedinečné, proto si mnohdy dovedou poradit se stavy, nad kterými lékařská věda jenom kroutí hlavou. A protože každý z nás je jiný, jednotlivé produkty na nás budou zabírat různě – někomu pomohou hned, dalšímu částečně, jiného čeká terapie delší. Řadu včelích produktů už ovšem po tisíce let používáme naprosto stejně.

včelí produkty historie a současnost

Víte, že výrobky se včelím jedem mohou být vhodné i pro alergiky? Nebo že včelím pylem můžete předcházet pylovým alergiím nebo je zmírňovat?

Jen je třeba počítat s tím, že se na včelí produkty, stejně tak jako skoro na vše kolem nás, může vyskytnout alergie, ačkoli nebývá příliš častá. Proto pokud si nejste jistí, je vhodné udělat si před prvním použitím jakéhokoli včelího produktu malý test například nanesením trochy přípravku na vnitřní stranu předloktí a po pár hodinách zjistíte, jestli vyvolá nějakou reakci.


A nyní už se pojďme se podívat, jak se psala historie využívání jednotlivých včelích produktů (a medoviny :-)

Med

Medovina

Propolis

Květový pyl
Včelí jed

Mateří kašička

Včelí vosk

Významné sladidlo i odvěký pomocník lékařů a léčitelů: med

To, že člověk sbíral med již od dávných dob, dokládají nálezy jeskynních maleb. Z období asi 12 000 let př. n. l. pochází například kresba znázorňující člověka vybírajícího med divokým včelám, která byla nalezena v Aranských jeskyních u Valencie ve Španělsku. Podobné motivy byly nalezeny i v jiných jeskyních, např. v jeskyni Zombepata či Eland v Africe. Jedním z nejstarších dokladů o včelaření je reliéf datovaný do doby 2 400 let př. n. l., který byl nalezen v jednom ze slunečních chrámů v Abu Ghurab v Egyptě a vykresluje postup sbírání medu až po jeho ukládání do skladovacích nádob. O chovu včel ve starém Egyptě vypovídá také basreliéf na hrobě v Thébách z 1. tisíciletí př. n. l., která znázorňuje klečící postavu, vybírající med z hliněných rour sloužících jako včelí úl. V hrobkách egyptských faraonů byly nalezeny nádoby s medem, jejichž stáří se odhaduje na 4 000 let i více. Byly vzduchotěsně uzavřené voskem a med byl i po této neuvěřitelně dlouhé době k použití! O tom, jak byl med pro člověka už od doby kamenné důležitý svědčí i to, že pro jeho získání podstupoval často i náročné a nebezpečné výstupy popříkrých skalních útesech či do korun vysokých stromů.

med a jeho využití historie a současnost

Historicky byl med považován za významné sladidlo, protože cukr z třtiny byl tehdy ještě vzácný a řepný cukr se začal vyrábět až na přelomu 18. a 19. století. I když tehdejší léčitelé a lékaři nedovedli exaktně chemicky analyzovat složení medu, jeho účinky jim rozhodně neunikly.

Antický lékař Hippokrates, který je dodnes znám jako "otec" medicíny, doporučoval med jako zázračný všeobecný lék na nemoci a jako univerzální antidotum (neboli protijed). Pojednal o tom, že med a víno se u nemocných a zdravých nejlépe uplatní, když se užívají ve vhodném množství a ve vhodné době. Med se dávkoval nemocným jako samostatný medikament, někteří lékaři ho pak předepisovali smíchaný s mlékem. Ve směsích s nejrůznějšími medikamenty se užíval zejména při nemocech jater, ledvin a při žaludečních a střevních obtížích. Pythagoras s Hippokratem si vlastnosti medu vychvalovali a věřili, že za svou dlouhověkost vděčí právě jeho pravidelnému užívání. Účinky medu popisovali ve svých dílech římský vědec Plinius starší či proslulý středověký perský lékař Avicenna.

historie využití medu

Egyptský medicínský text na papyru doporučuje med jako lék proti tělesným slabostem. Uvádí, že tento „zázračný prostředek“ zahojí rány, vředy, vyrážky a popáleniny díky jeho antibakteriálním účinkům. Pro nemocné, slabé a vyčerpané byl posilňujícím prostředkem. Tvrdili také, že se v medu nachází látka, která činí člověka krásným a mladým. Svou pověstnou krásu jím prý udržovala i Kleopatra. Traduje se, že med používala pro omlazení pleti jako pleťovou masku a také ho přidávala do svých mléčných koupelí. Je známo, že také Poppaea, žena římského císaře Nerona, používala teplé mléko s medem na pokožku. Staří Římané zase med považovali za pokrm bohů, který měl zaručit nesmrtelnost, proto se jím posilňovali před válečnými výpravami.

I naši předkové se rádi posilňovali domácím medem a využívali ho jako domácí medicínu zejména při onemocnění jater, žlučníku či při zažívacích problémech. Odedávna se med využívá také při zánětech horních cest dýchacích, čaj s medem a citrónem je dodnes zcela běžná první pomoc při projevech nachlazení. Jeho antiseptický účinek byl využíván při popáleninách, vředech či proleženinách. Naši předkové si také všímali, že med výborně vstřebává vodu a dovede vyplavovat hnis i cizorodé látky z ran, zároveň omezuje růst bakterií a má dezinfekční účinky.1

med na lžičce

V dnešní době je med nejznámějším a nejběžněji používaným včelím produktem. V první řadě je skvělou variantou pro zdravé slazení, protože je snadno stravitelný a téměř nezatěžuje organismus. Navíc příznivě ovlivňuje všechny činnosti orgánů v těle a postupně doplňuje chybějící vitamíny a další látky. Je skvělým doplňkem při onemocnění jater, celkové rekonvalescenci organismu, příznivě ovlivňuje močový měchýř a jeho cesty, ledviny, ve kterých urychluje filtraci a omezuje ukládání těžkých kovů, tvoření kamenů a otoků. Slouží nám také jako silné přírodní antibiotikum.2 Má také příznivý vliv na ústní dutinu a narozdíl od cukru se po medu zuby nekazí, ale naopak pomáhá proti bakteriím, které za příčinou zubních kazů stojí. 

V oblasti léčení ran se na med ve zdravotnictví částečně zapomnělo, ale v posledních desetiletích se opět vrací do povědomí. Za průkopníka tzv. vlhké terapie hojení ran je považován britský profesor George D. Winter, který v letech 1962–1963 prováděl řadu pokusů s obvazovou technikou a vlhkými ranami, jež se dnes považují za základ vývoje obvazových a krycích materiálů. Profesor Winter při svých výzkumech dospěl k závěru, že ve vlhkém prostředí se nová epidermis vytvoří až o 40 % rychleji než v suchém.

med v kosmetice

Pro kosmetické účely byl med využíván už od nepaměti, je vhodný pro všechny typy pokožky. Med má zvlhčující účinek na pokožku, což znamená, že vstřebává a udržuje vlhkost. Pokožku zvláčňuje, regeneruje, rozjasňuje a chrání před vnějšími vlivy prostředí. Pro své příznivé účinky na pokožku j přidáván do mnoha kosmetických produktů pro pleť, tělo i vlasy. Kromě přípravků na vyhlazování vrásek, léčení zánětů kůže a omlazování se používá také proti různým ekzémům či psoriáze.3,4 Vyzkoušet můžete například také medovou masáž

Více o medu, jak vzniká, jak je to s jeho krystalizací, o jeho účincích a možnostech využití najdete v článku Co je to vlastně med?


Dějiny stolování národů Evropy jsou spojené s medovinou

Od nejstarších dob byla medovina, nejstarší opojný nápoj zrozený z medu, považována za zdroj života, moudrosti, odvahy a síly, což ji přednostně dostávalo na stoly králů a hrdinů. Byla také označována za nápoj bohů. V minulosti si lidé všímali také toho, že má afrodiziakální účinky, proto ji označovali jako nápoj lásky. V mnoha zemích dala dokonce vzniknout tradici tzv. medových týdnů (honey moon, líbánky). Věřilo se totiž, že medovina má vliv na narození mužského potomka. Tato dnes mírně úsměvná myšlenka ovšem nemusí být úplně vzdálená od pravdy, jak by se na první pohled zdálo. Výzkumy totiž ukazují, že acidita a sladkost medoviny mají vliv na hodnotu pH ženského organismu, a to zase může mít následně vliv na pohlaví narozeného potomka.5

historie medoviny

Medovinu ve svých dílech zmiňuje řada řeckých a římských autorů včetně Platóna, Plutarcha a Theokrita, a uvádějí, že se těší velké oblibě i úctě. Římané ovšem nepopíjeli klasickou medovinu, jakou známe dnes, ale rozmíchávali si čerstvý med ve víně. Nešlo tedy o klasickou kvašenou medovinu, ale o medem slazené víno, které se popíjelo v hojném množství a inspirovalo řadu uměleckých představení i literárních děl.

V době středověku bylo medové víno rozšířené po celé Evropě a často bylo považováno za dar bohů. Ve skandinávských zemích byla medovina až do objevení prvních námořních obchodních cest jediným nápojem na bázi vína. Pro Kelty bylo nápojem s magickou mocí, navozujícím posvátné opojení a nádoba s medovinou patřila mezi symboly keltské víry. Medovina kralovala mj. i u starých germánů a asi nejvíce spojována bývá s Vikingy, kteří ji dávali pít nováčkům, které mezi sebe přijímali, protože věřili, že jim dodá sílu v boji. Rozhodně však nebyla jejich každodenním pitivem, na to byla příliš drahá. Vaření medoviny u Vikingů probíhalo naprosto divoce, ale i přesto brali celý obřad posvátně a magicky, připomínal skutečný rituál. Medovinu pili jak nejnižší vrstvy, tak vysoce postavení a bohatí Vikingové – společenský statut tedy neměl na konzumaci medoviny vliv. Nižší vrstvy ovšem zřejmě konzumovaly méně kvalitní medovinu nebo medovinu ředěnou vodou.

přípitek medovinou

V našich krajích se medovina objevuje ve starých pověstech českých, medovinou například připíjeli Bivojovi za jeho statečný čin. Jako bájný nápoj byla oblíbená už v dobách starých Slovanů a pro svou jedinečnost také sloužila jako obětní dar bohům. Ve středověku byla u nás nejrozšířenějším opojným nápojem, popíjela se při nejrůznějších příležitostech a nesměla chybět ve sklepech pánů nebo duchovních. O jejích léčivých účincích se ovšem mluvilo už tehdy, a to v souvislosti s tím, že byla vyrobena z medu – základní suroviny každého lékaře.

Jak vlastně medovina vznikla?

A kdo měl ten skvělý nápad? Sama příroda – v dobách největších such totiž včely obsadily díry v baobabech, a když přišly mohutné deště, med se smíchal s vodou a přírodními kvasinkami. Směs pak fermentovala, a tak vznikl první kvasinkový (a alkoholický) nápoj na světě – medovina, kterou později objevil a zamiloval si člověk.

Více o medovině se dozvíte v článku, ve kterém vám ukážeme 7 důvodů, proč si dát večer místo vína medovinu. V článku Medovina – víno z medu starší než samo lidstvo vám zase prozradíme naše tipy, jak si medovinu vychutnat, jaké druhy medovin můžete najít na trhu, nebo jak medovina působí na náš organismus.


Na onemocnění i poranění se využíval propolis

Propolis, nebo také včelí tmel, lidstvo zná a používá již po staletí. Už na začátku své více než 5 000 let staré historie prokázal propolis své účinky v ničení mikroorganismů, které negativně působí na zdraví člověka. Jako léčivou látku ho používali už egyptští faraoni, Asyřané si jím pomáhali při léčení ran a nádorů. Řekové k jejich znalostem připojili ještě léčení hnisavého zánětu.26 Keltové propolisu přičítali ochranné účinky, spalovali ho na obranu proti zlým kouzlům a magii, věřili, že dokáže zahnat špatné duchy a uhranutí. Také se přidával do směsí, které měly pomoci navázat kontakt s přírodními sílami a dobrými duchy a pomoci v uzdravení.

využití propolisu historie a současnost

Propolisem, tzv. třetím přírodním produktem včel (vedle medu a vosku), se zabývalo více než 15 řeckých a římských autorů. Řecký filozof Aristoteles popisuje ve svém díle Historia Animalium propolis jako tmavou látku s pronikavým zápachem, kterou včely využívají k ochraně úlu a která pomáhá léčit pohmožděniny a vředy. Hippokrates prý používal propolis k hojení ran a vředů. Římský učenec Marcus Terentius Varro píše o propolisu jako o ochraně úlu a látce využívané lékaři na obklady a později římský vědec Plinius starší zmiňuje propolis ve svém spisu Naturalis historia jako léčebný prostředek. Známý středověký perský lékař Avicenna ve svém díle zmiňuje černý vosk se silným zápachem nutícím ke kýchání, který dokáže vytahovat hroty šípů či trny.

Ve středověku se použití propolisu v klasické medicíně začalo vytrácet. Zmínky o léčivé síle propolisu můžeme najít v gruzínských medicínských spisech z doby 12. - 15. století. Například v lékařském pojednání s názvem Karabadini z konce 15. století jeho autor Zaza Panaskerteli-Tsitsishvili naznačuje, že propolis je dobrý proti zubnímu kazu. Znalost léčivých vlastností propolisu se naštěstí zachovala v lidovém léčitelství, především ve východní Evropě, propolis byl nazýván "ruským penicilinem".

propolis v úlu

Zájem o propolis se do Evropy vrátil díky humanistickým lékařům se zájmem o starověké učení a tak byly některé staré a zapomenuté léky a způsoby léčby znovuobjeveny a znovu použity. Propolis byl například v 17. století zahrnut do lékopisů v Anglii jako hlavní složka léčivých mastí. Propolis se také používal k ošetřování ran v době napoleonských válek či v búrské válce na přelomu 19. a 20. století. Teprve v minulém století se vědcům podařilo prokázat, že propolis je tak účinný a důležitý, jak si naši předkové mysleli. Výzkum chemického složení propolisu začal na počátku 20. století a pokračoval po 2. světové válce, ačkoli mu začal konkurovat penicilin a používání propolisu s objevením antibiotik začalo ustupovat.

Velký podíl na výzkumu propolisu měl dánský biolog Dr. Karl Lund Aagaard. V letech 1967–1973 provedl na 50 000 pacientů řadu studií, které prokázaly účinnost propolisu v léčbě různých onemocnění a také to, že nevyvolává téměř žádné vedlejší účinky. Za svou činnost si vysloužil jméno „Dr. Propolis“. V mnoha a mnoha dalších výzkumech a studiích po celém světě byly již potvrzeny jeho antibakteriální, antiseptické, protizánětlivé, protiplísňové, anestetické a hojivé vlastnosti propolisu. Využívá se při léčbě dermatologických, laryngologických a gynekologických problémů, neurodegenerativních onemocnění, při hojení ran, při léčbě popálenin a vředů.6  Podívejte se na další prokázané účinky propolisu na imunitu a působení proti virům.

propolis

V lidovém léčitelství se propolis používá již dlouhou dobu ve formě mastí nebo roztoku - tinktury (podívejte se na zkušenosti s využitím propolisové tinktury).

Propolis dovede zničit a usmrtit bakterie, ovšem nevzniká na něj rezistence jako u antibiotik, zastavuje bakteriální růst, tlumí citlivost a bolest, má povzbuzující účinky a dokáže si poradit s působením některých jedů. Působí také proti růstu virů a ničí houby. Kromě toho pomáhá i při paradontóze, bolestech zubů, na opary, kašel, při bolestech žaludku, žlučníku, zánětu močových cest, zánětu horních cest dýchacích, popáleninách a poraněních. Ve formě masti se pak užívá při kožních ekzémech, plísních, jizvách, popraskané pokožce či proleženinách.7 

Propolis má regenerační účinek na tkáně a antibakteriální účinek. Mezi další vlastnosti patří antioxidační účinek a snížení citlivosti pokožky. Propolis se přidává do různých prostředků po holení, do koupele, na ošetření pokožky, dutiny ústní, také do šamponů, krémů a mýdel. Propolis obsažený v šamponech a vlasových vodách snižuje tvorbu lupů a nadměrného množství mazu. V prostředcích po holení a proti akné zastává účinky antibakteriální a hojivé. V čistících krémech a pleťových vodách vykazuje čistící účinky.8

Více o propolisu, jeho vlastnostech, účincích a možnostech využití se dozvíte v článku Co je to propolis? 


Květový pyl jako nejdokonalejší jídlo

Včelařská technologie člověku dlouho neumožňovala odběr rouskovaného ani plástového pylu, ale když jsme konečně zjistili jak na to, dokázali jsme toho náležitě využít. Starořečtí olympionici používali pyl na zlepšení výkonnosti při zápasech v aréně a možná právě u nich se inspirovali moderní atleti. Finský atlet Paavo Johannes Nurmi používal pyl jako výživnou látku a stimulační prostředek. Vypracoval se až na pozici nejlepšího světového atleta 20. století na střední a dlouhé tratě, celkově získal na olympijských hrách v letech 1920 až 1928 9 zlatých a 3 stříbrné medaile ve 12 disciplínách. Až později se zjistilo, že jako „doping“ používal včelí pyl.

využití včelího pylu historie a současnost

Podle odborníka na včelí produkty Ing. Štefana Demetera, CSc. je pyl považován za přírodní multivitamín. Ve své knize Apiterapie popisuje pyl jako nejlepší a nejdokonalejší jídlo, působící jako mimořádný zabiják nemocí v počátečních stádiích, proto se vlastnosti pylu osvědčují při obnově zdraví. Je nejbohatším přírodním zdrojem aminokyselin (aminokyseliny jsou základním stavebním kamenem každé bílkoviny), vitaminů a minerálních látek, jaký byl zatím objeven.9

Pro člověka je pyl vynikající při vysílení k obnově duševní a fyzické síly, při rekonvalescenci po nemocech, operacích (srdeční infarkt, mrtvice, vředové choroby dvanácterníku, ateroskleróza) apod. Obnovuje duševní rovnováhu, navozuje spokojenost, protože má velký vliv na centrální nervovou soustavu. U žen je výborné jej užívat při problémech menopauzy. Muži ve věku 50 a více let by jej měli užívat pravidelně, protože působí proti zbytnění prostaty nebo při zánětu prostaty.10 Pyl je také dobře a nechvalně známý tím, že způsobuje alergické reakce. Méně známá je však skutečnost, že jeho užívání v malém množství v zimních měsících projevy pylové alergie po čase mírní, až někdy zcela vymizí.

včela s pylovými rousky

Také pyl nachází využití v kosmetice, podporuje růst vlasů a nehtů a doporučuje se na křehkou a praskající pokožku..11 Přidává se do suchých šamponů, krémů pro ošetření pokožky, tonizujících alkoholických roztoků a využívá se také v pleťových maskách.

Více o květovém pylu, jeho vzniku, vlastnostech, účincích, způsobech využití i o tom, jak předcházet pylovým alergiím se dozvíte v článku Co je to květový pyl?


Ozdravná „akupunktura“ včelím jedem

Včelí jed (apisin či apitoxin) je v malých dávkách lékem, ve velkých dávkách se stává otravou. Díky postupnému získávání vědomostí o jeho účincích se včelí jed stal lékem už v dávných dobách. Využívali ho již staří Egypťané, Řekové, Římané, Indové a Arabové, z historie je také známo, že si žihadly léčili dnu Karel Veliký a Ivan hrozný.

Dlouhodobými zkušenostmi a pozorováním zdravých a dlouhověkých včelařů se všeobecně přijal názor, že na tom má podíl i včelí jed. Pravdou je ovšem to, že včelaři konzumují také podstatně více medu, mateří kašičky, pylu a propolisu, což vytvoří synergický efekt účinků všech včelích produktů na zdraví, respektive prevenci organismu před nemocemi.12 Všechny tyto osobní zkušenosti vedly postupně ke vzniku apiterapie - velmi staré a zároveň nedávno znovu objevené prevence a léčby člověka s pomocí včel a jejich produktů. Z tohoto oboru je asi nejznámější a také nejdiskutovanější částí právě využití včelího jedu. Chcete-li se dozvědět více o apiterapii, přečtěte si zajímavý rozhovor s apiterapeutkou Monikou Jindrovou.

včela s vysunutým žihadlem

Za zakladatele apiterapie je považován Čech MUDr. Filip Terč (1844 – 1917), který bývá uváděn také jako Philipp Tertsch či Filip Tertsch, protože jeho otcem byl Němec a matkou Češka. Terč byl revmatik a trpěl intenzivními bolestmi kloubů. Jednoho dne v roce 1868 ho pobodalo několik včel a k jeho překvapení od tohoto okamžiku jeho bolesti začaly postupně mizet a svaly se začaly znovu hýbat. Tato osobní zkušenost na něj velmi zapůsobila.

Obdobný pokus pak provedl na svých 650 pacientech, 593 z nich vykázaly změny k lepšímu. A apiterapie byla na světě! Poté se apiterapii začal věnovat cíleně a své zkušenosti publikoval v mnoha článcích, pojednávajícíh o dobrém účinku jedu na revmatické nemoci. Upozornil také na to, že každý pacient má být léčen individuálně, že včelím jedem nesmí být léčen nemocný trpící alergií, těžkou srdeční vadou, záněty ledvin a diabetici - to vše platí dodnes. Své zkušenosti pak shrnul v knize Über merkwürdige Beziehung des Bienenstiches zum Rheumatismus (O vztahu včelího bodnutí k revmatismu).

aplikace včelího jedu žihadlem
Přímá aplikace včelího jedu žihadlem na Mezinárodní apiterapeutické konferenci v Kdyni (2017), kterou provádí španělský apiterapeut Pedro Pérez Gómez

Pokroku ve výzkumu včelího jedu se dosáhlo ve 20. století. V roce 1925 vytvořil němec A. Forster přípravek v injekcích a podařilo se mu také aplikovat včelí jed ve formě masti.13 Zdravotních účinků včelího jedu si všímal i včelař z Vermontu Charles Mraz (1905–1999), který uváděl, že po expozici včelím bodnutím vymizely projevy rakoviny. U počátků novodobé apiterapie stál však zřejmě až Dr. Anil Sain z Kanady, který kolem roku 1960 vybudoval v Montrealu první apikoterapeutickou kliniku. Léčil včelím jedem z ampulí nitrokožními injekcemi, které nejčastěji aplikoval v oblasti kolem páteře. K aplikaci včelího jedu hojně využíval poznatky z akupunktury a svým pacientům zdůrazňoval i dietu s vyloučením určitých potravin (například bílé mouky) a doplňoval léčbu cvičením a fyzikální terapií. I u nás se donedávna vyráběly injekce ze včelího jedu, které se využívaly k léčení svalového revmatismu, neuralgie (bolesti nervů), mezižeberních nervů a trojklaného nervu, neuritidy, chronických revmatických onemocnění kloubů, všech forem mimokloubního revmatismu a dalších.14

Zkušenosti však také ukázaly, že k léčbě včelím jedem je nutné vždy přistupovat individuálně a jeho přímou aplikaci by měl provádět pouze odborník. Bezbolestným a jednodušším řešením jsou pak masti s obsahem včelího jedu, které však mají o něco nižší účinek.

včelí jed

V současnosti  je známo, že včelí jed působí na bolesti kloubového i svalového revmatismu, artrózy, trojklaný nerv, ischias, rozpouštění močových kamenů apod. Má také silný protizánětlivý a místně znecitlivující účinek, snižujetlak i hladinu cholesterolu. Je vynikající při onemocnění svalů a kloubů, záněty, bérce, kožní onemocnění. Stimuluje krevní oběh a metabolismus. Používá se i při léčení sklerózy, roztroušené sklerózy, boreliózy a syndromu chronické únavy.15 

Včelí jed je také s úspěchem využíván pro kosmetické účely jako součást pleťových krémů, zejména těch, které jsou určeny proti vráskám nebo akné.16

Více o včelím jedu, jeho účincích, využití, ale také jak vzniká, jak se získává se dozvíte v článku Co je to apisin?


Mateří kašička pro dlouhověkost a vitalitu včelí královny

Je známo, že již Inkové, praobyvatelé Ameriky, znali účinky mateří kašičky. Na léčení i pro kosmetické účely ji používali také Egypťané a Římané. U mateří kašičky však více než u ostatních včelích produktů muselo dojít ke „znovuobjevení“. Úroveň včelařského poznání a technologie využívání mateří kašičky dlouho příliš neumožňovaly. Proto se mateří kašička dostala do povědomí seriózního lékařství až v novější době a vědeckému zkoumání byla podrobena ještě později.

Předmětem zájmu a zkoumání se opět stávala zhruba v 17. století. Později v 18. století ji pak francouzský přírodovědec Reaumur označil jako jakousi „super výživu“. Švýcar Huber zjistil, že díky této výživě se kterákoli včelí larva vyvíjí na pohlavně vyspělou samičku, "královnu", a nazval ji "gelée royale". Období největší slávy mateří kašičky spadá do 60. let minulého století. V roce 1953 získal B. De Belvefer patent na výrobu preparátu z mateří kašičky, jímž se stal známým po celém světě. V druhé polovině minulého století se již mateří kašička těšila nesmírné oblibě veřejnosti, ale také lékařů. Již v této době prosazoval prof. E. Malý její uznání jako léku.17

využití mateří kašičky historie a současnost
Foto: Wikimedia Commons autor: L. Rusert, CC BY-SA 4.0;

Mateří kašička nemá vyhraněný účinek jen na některé orgány, ale zasahuje do celkové látkové výměny, působí na celý organismus a pomáhá při léčení širokého spektra onemocnění a zdravotních potíží.18 Je používaná jako přirozený zdroj stimulačních látek se širokým spektrem účinků, především v oblasti činnosti jater, srdce, centrálního nervového systému a krvetvorby. Podporuje celý imunitní systém, má vliv na metabolismus bílkovin, podporuje obnovu hojících se tkání, snižuje hladinu cholesterolu, stimuluje kostní dřeň, zvyšuje odolnost vůči stresu a působí regeneračně.19

Lidé, kteří mateří kašičku užívají pravidelně, potvrzují, že se cítí velmi dobře, jsou fyzicky výkonnější a odolnější proti únavě, mají lepší schopnost učení a kapacitu paměti, lepší duševní kondici, sebejistotu a dobrou náladu. Mateří kašička tedy pravděpodobně přispívá k celkové stimulaci, vyšší odolnosti a správné funkci lidského organismu.20

včelí královna je krmena mateří kašičkou

V kosmetice našla mateří kašička využití díky svým vyživujícím, omlazujícím a vitalizujícím účinkům. Hojně je využívána v kosmetice určené proti vráskám, ale také ve vlasové kosmetice. Podporuje také růst a regeneraci kožních tkání, čehož se využívá při léčbě jizev a popálenin. Často bývají v kosmetických přípravcích účinky mateří kašičky kombinovány s vlastnostmi medu.21

Více o mateří kašičce, jejích účincích, možnostech využití, způsobu užívání, ale také o tom jak vzniká, či jak získává se dozvíte v článku Co je to vlastně mateří kašička?


Víceúčelový pomocník – včelí vosk

Včelí vosk byl lidmi od pradávna využíván k nejrůznějším účelům, ačkoli jeho původ byl dlouhou dobu záhadou. Řecký filozof a učenec Aristoteles se domníval, že vosk vzniká na květinách a včely jej pouze donáší do úlu. Teprve v roce 1744 německý přírodovědec H. C. Hornbostel přišel na to, že vosk produkují včely, svůj poznatek však publikoval v málo čteném časopise, a proto se dále nešířil. Ke stejnému zjištění pak došli v roce 1792 J. Hinter a v roce 1812 pak F. Huber. Přesný popis vyměšování vosku včelami byl publikován až v roce 1903 německým biochemikem L. Dreylingem. Dnes již známe i postup syntézy včelího vosku v těle včely.

včelí vosk, plástev

Dříve byl pro lidi včelí vosk vzácným zbožím, zejména svíce ze včelího vosku byly jediným zdrojem světla. Mimo jiné se využíval při přípravě mastí, k utěsňování lodí, ale také v kosmetice a umění. Ve starověku byl včelí vosk využíván k voskování různých předmětů, například dřevěných nádob či zbraní, či k výrobě forem na odlévání kovových předmětů. Ve starém Egyptě se používal k balzamování těl. Používal se také ke zhotovení pečetí na dokumenty a dokonce na psaní, kdy se vrstva vosku nalila do dřevěných destiček a text se do ní vyrýval špičkou kostěného či kovového rydla (stilusem), druhý konec rydla byl zploštělý a sloužil ke snadnému mazání (zahlazování) textu. Voskové tabulky jsou známy již z dob antického Říma a byly využívány až do doby rozšíření papíru.

I když máme dnes efektivnější zdroje světla, voňavé svíčky ze včelího vosku dodnes využíváme rádi, a to nejen v čase vánočním. Kromě příjemné vůně a vytvoření útulné či romantické atmosféry působí spalovaný včelí vosk svíčky jako přírodní ionizátor vzduchu, neutralizuje tabákový kouř, pozitivně dobíjí energii, pomáhá při soustředění, napomáhá k psychické vyrovnanosti a vnitřnímu klidu. Hořící svíčka 15 - 20 minut před spaním přináší klidný a zdravý spánek a ráno pocit energie a zdraví.22 Žluté světlo svíček (ohně obecně) má také vlastnosti podobné slunečnímu světlu, je proto velmi vhodným večerním osvětlením pro náš cirkadiánní rytmus a příjemné naladění na spánek. Více o vlivu světla na kvalitu spánku se dozvíte v tomto článku.

hořící svíčka ze včelího vosku

V dnešní době se včelí vosk kromě výroby svíček využívá v potravinářství (jako E901) jako leštící látka nebo k vymazávání forem, v domácnosti pak k vymazávání plechů na pečení, vosk se nepřipaluje ani nepřepaluje. Ve farmaceutickém průmyslu se jím potahují tablety s cílem snížit rychlost jejich rozpouštění. Dále se včelí vosk využívá v nejrůznějších leštících, impregnačních a ochranných přípravcích např. na kůži či dřevo a nábytek, při potahování kovů proti korozi, ve šperkařství, kovolitectví, jako štěpařský vosk v sadařství, v elektrotechnickém průmyslu se využívá jako elektrický izolátor, využití nachází také v restaurátorství, malířství či sochařství.

Protože je velmi dobře rozpustný, má ochranný efekt na kůži, zabraňuje ztrátě vody23 a dodává pokožce hladký a jemný vzhled, tvoří výborný základ pro řadu kosmetických výrobků - mastí, krémů, balzámů a mýdel. Kromě toho slouží k výrobě past, rtěnek, depilačních vosků, přípravků pro péči o vlasy, deodorantů, očních stínů či rtěnek.

odvíčkování medového plástu

Vosková víčka z medových plástů se doporučují také ke žvýkání – působí při zánětech dutiny ústní, paradentóze, aftech, zánětu jazyka či nachlazení. Včelí vosk obsahuje cenné přírodní látky s dezinfekčním a antibiotickým účinkem, jež podporují přirozenou obranyschopnost těla.24 Je to ideální i na vyčištění zubů a závěsného aparátu zubů (parodontu).25

Více o včelím vosku, jak vzniká, jak s ním včely pracují, jak se získává, skladuje a jak ho můžete využít se dozvíte v článku Co je to včelí vosk?


Včely, zpočátku především jejich med, člověka odjakživa přitahovaly, přišel dokonce na způsob, jak je chovat a využívat ve svůj prospěch. Může se zdát, že jsme si včely svým způsobem podmanili, ale včely si stále žijí po svém, vedeny svými instinkty. Včelaření nám však umožnilo se tomuto fascinujícímu společenství přiblížit, nahlédnout do jeho života a využívat jeho darů. Spolupráce mezi včelaři a včelím společenstvím přinášela prospěch nejen lidem, ale také včelám, o které bylo stále více pečováno.

Milan Pleva u včel

Díky pohledu do historie soužití člověka se včelami a objevování jejich produktů je zřejmé, že včely nebyly lidmi uctívány bezdůvodně. Jsou pro nás nepostradatelné nejen pro svou zásadní roli v opylování rostlin, ale také těžíme z jejich práce, která nám pomáhá v péči o naše zdraví. I přes dnešní znalosti včelích produktů, jejich složení a účinků, jsou tyto suroviny pro nás stále opředeny rouškou tajemství a ještě dlouho budou zdrojem nových zajímavých zjištění a objevů.



1 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 12, 13 Zpět

2 Milan Pleva: Rok včelaře; Nakladatel: Computer Media, 2021, str. 65 Zpět

3 Marie Kubalová: bakalářská práce: Včelí produkty v kosmetice; Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická, 2013, str. 25 Zpět

4 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 13, 14 Zpět

5 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 169 Zpět

6 Andrzej K. Kuropatnicki, Ewelina Szliszka, Wojciech Krol: Historical Aspects of Propolis Research in Modern Times; National Library of Medicine, 2013 Zpět

7 Milan Pleva: Rok včelaře; Nakladatel: Computer Media, 2021, str. 65 Zpět

8 Marie Kubalová: bakalářská práce: Včelí produkty v kosmetice; Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická, 2013, str. 39 Zpět

9 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 66, 75 Zpět

10 Milan Pleva: Rok včelaře; Nakladatel: Computer Media, 2021, str. 66 Zpět

11 Marie Kubalová: bakalářská práce: Včelí produkty v kosmetice; Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická, 2013, str. 32 Zpět

12 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 126 Zpět

13 MUDr. J. Stoklasa: Včelí produkty ve výživě, lékařství, farmacii a kosmetice; Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1975, str. 117, 118, ISBN neuvedeno Zpět

14 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 126, 127 Zpět

15 Milan Pleva: Rok včelaře; Nakladatel: Computer Media, 2021, str. 67 Zpět

16 Marie Kubalová: bakalářská práce: Včelí produkty v kosmetice; Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická, 2013, str. 41 Zpět

17 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 112 Zpět

18 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 112, 114 Zpět

19 Milan Pleva: Rok včelaře; Nakladatel: Computer Media, 2021, str. 66 Zpět

20 Dalibor Titěra: Včelí produkty mýtů zbavené; Nakladatelství Brázda, Praha, 2006, str. 141 Zpět

21 Marie Kubalová: bakalářská práce: Včelí produkty v kosmetice; Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická, 2013, str. 36 Zpět

22 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 162 Zpět

23 Marie Kubalová: bakalářská práce: Včelí produkty v kosmetice; Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická, 2013, str. 28 Zpět

24 Bc. Zuzana Daďová: diplomová práce: Včelí produkty; Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická, 2011, str. 50 Zpět

25 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 156 Zpět

26 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydal Jaroslav Čadra, Olomouc, 2021, str. 64 Zpět

Sdílejte produkt s přáteli

Další články, které by se vám mohly také líbit