Včely a jejich produkty nás nepřestávají překvapovat. Překvapením může být pro mnohé i skutečný vliv medu na naše zuby. Možná si z dětství pamatujete na upozornění vašich maminek a babiček, ať nejíte sladké, protože se vám budou kazit zuby. A možná dnes takovým způsobem upozorňujete svoje vlastní děti. Ano, cukr skutečně může vést ke vzniku zubního kazu – o tom, jak to funguje, si něco povíme dále – ale co takový med? Selský rozum by nám řekl, že na tom bude podobně jako cukr. A chemické vlastnosti medu by závěry našeho selského rozumu potvrzovaly. Jenže skutečné vlastnosti tekutého zlata jdou proti všem předpokladům. Med se dá využít jako prevence zubního kazu - takové jsou závěry vícerých studií, které zkoumaly vliv medu na zubní sklovinu a dásně. S některými z nich jsme vás již seznámili v článku Kazí se vám zuby? Může za to cukr, nikoli med! a na další se podíváme nyní.
Vliv cukru na naše zuby
Předtím, než se pustíme do zkoumání vlivu medu na naše zuby, povězme si, jak v naší ústní dutině fungují jiné cukry. Důležité jsou v tomto případě pojmy „zásaditost“ a „kyselost“, které mají co dočinění s pH, tedy tzv. vodíkovým exponentem. Neutrální pH má číslo 7, kyselé pH je nižší (v extrému až k 0), naopak zásadité vyšší (až k číslu 14).
Pokud pH v naší dutině ústní klesne pod 5,5, začnou v ústní dutině procesy, v jejichž důsledku se začínají kazit zuby. Kyselé pH mají cukrovinky, ale také například ocet, víno či kola, ovoce a ovocné šťávy. Třeba kolové nápoje mají pH podobné jako ocet (pod 4), ale někdo jich dokáže vypít za den i celé litry. O jejich negativním vlivu na naše zuby asi netřeba polemizovat. Jakmile do sebe dostaneme jednoduché cukry, začne hodnota pH v ústech nebezpečně klesat, a to dosti vysokou rychlostí. Zajímavé je, že návrat k původní hodnotě pH slin (ideálně okolo 6,5) už probíhá mnohem pomaleji.
Při nízké hodnotě pH se v naší ústní dutině množí bakterie, které vytvářejí povlak (biofilm) na povrchu našich zubů. Tento povlak má destrukční účinky na mineralizované tkanivo zubů, u něhož probíhá tzv. demineralizace. To znamená v zásadě rozklad, který logicky probíhá tím rychleji, čím více jednoduchých cukrů do sebe dostáváme. A časem jsou tak zuby náchylnější ke vzniku zubních kazů, zánětu dásní a dalších přidružených chorob, v extrémním případě vedoucím až k paradentóze a vypadávání zubů.
Zde samozřejmě záleží na tom, jak často a na jak dlouho k demineralizaci dochází. Zubní kaz přirozeně nevzniká ze dne na den, ovšem důležité jsou vzorce konkrétního jedince pro konzumaci jídla a nápojů. Po ukončení konzumace se pH v ústní dutině postupně vrací do normálu, což u výrazně kyselinotvorných potravin přirozeně trvá déle. Ihned po konzumaci obzvlášť kyselinotvorných potravin je tak vhodné vypláchnout si ústa vodou, mlékem nebo ústní vodou, což pomůže urychlit navrácení pH v ústech do normálu. Z těchto důvodů se také nedoporučuje čistit si zuby ihned po jídle, přečtěte si více o správném čištění zubů.
Zázrak jménem med
Také med je ze své podstaty kyselá potravina (tedy ve smyslu protikladu k potravině zásadité).
Studie1 prokázaly, že dokonce i po smíchání se slinami, jež mají pH nad šest (pH 6,1 je u slin hraniční), nevzroste pH medu nad 5,8. Což znamená, že koncentrovaný med (tedy med bez slin) má pH přibližně 5,5 nebo nižší – vytváří tedy v ústech kyselé prostředí, které by mělo podle všech předpokladů kazit zuby stejně jako u jednoduchých cukrů.
Ukazuje se však, že je to přesně naopak. Vědci si dlouho lámali hlavu nad tím, co za tím vězí. Zastavení tvorby zubního plaku se odborně nazývá „inhibice kariogenního procesu“. A právě tento zázrak způsobuje med díky přítomnosti „včelího enzymu“ GOX (glukózooxidázy)2.
Již v 80. letech 20. století proběhly studie3, které dokazují, že kombinace enzymu GOX s jiným enzymem – laktoperoxidázou, obsaženou například v mléce – mají antimikrobiální účinky a bojují tak proti zubnímu plaku i zánětu dásní. Na trhu se už vcelku běžně objevují zubní pasty a další produkty pro péči o zuby, které GOX obsahují.
Jiné studie4 přišly se závěrem, že ačkoliv má med kyselé pH, nezpůsobuje erozi (demineralizaci) zubní skloviny jako jednoduché cukry, ale naopak je schopen zubní sklovinu remineralizovat. Což jinými slovy znamená chránit ji před destrukcí jednoduchými cukry. Že bychom si začali medem čistit zuby?
Práci zubařům přidávají hlavně „zlé“ bakterie Streptococcus mutans a Lactobacillus, které jsou hlavními viníky při tvorbě zubního kazu. Podle všeho zabraňuje med tvorbě zubního kazu právě tím, že má inhibiční účinek právě na tyto dvě bakterie. Jistý výzkum provedený v Íránu pak ukázal, že zatímco množení bakterie Streptococcus m. zastavuje med už ve 20% koncentraci, Lactobacillus je odolnější a pomůže proti němu až čistý, neředěný med5.
Není med jako med
Nejen vědecké studie, ale také naše zkušenosti ukazují, že však velmi záleží na původu medu. V supermarketech sice můžete koupit medy za lákavé ceny, jenže ty často pocházejí z dovozu, ač bývají někdy vydávány za české. Proto je lepší navštívit spíše místního včelaře.
Levný med neznámého původu, který může obsahovat i jiné cukry, než se v přírodním medu běžně vyskytují, totiž může naopak tvorbu zubního plaku podporovat, podobně jako běžné cukrovinky.
Výsledky studií jsou ale každopádně zajímavé. Vypadá to, že právě díky unikátní kombinaci látek, jež jsou v přírodním medu obsaženy, jsou účinky tohoto přírodního zázraku přesně opačné, než jaké se nám zdály být na počátku.
Porovnání medu s běžnými metodami
Existují i studie, které porovnávají účinky medu na stav zubní skloviny s účinky běžných metod čištění zubů, jako jsou ústní vody nebo žvýkačky. Jedna ze studií, prováděná na náhodně vybraných studentech stomatologie, srovnávala med, chlorhexidinové ústní vody a xylitolové žvýkačky6. A ukázalo se, že v porovnání s ústními vodami čistý, kvalitní med bojuje se zubním plakem (a kazem) efektivněji.
Při zabraňování v tvorbě zubního plaku med přirozeně není samospasitelný. A v každém případě je vhodné kvalitní přírodní med kombinovat s dalšími způsoby ochrany chrupu, ať už jde o poctivé a pravidelné čištění zubů, používání mezizubních kartáčků nebo kvalitní ústní vody.
Z naší nabídky vám můžeme doporučit naši léty osvědčenou Ústní vodu s propolisem, která při pravidelném používání zklidňuje a zpevňuje dásně, potlačuje jejich krvácivost a snižuje riziko vzniku zubního kazu a také naši novou bezalkoholovou Ústní vodu s bylinkami pro účinnou péči proti paradentóze, která díky patentované směsi 8 bylin snižuje přecitlivělost dásní a jejich zánětlivost, díky obsaženému xylitolu omezuje také tvorbu zubního plaku a potažmo zubního kazu.
Účinky medu na tvorbu zubního plaku budou jistě vyžadovat ještě další studie, nicméně včely na náš život evidentně mají mnohem pozitivnější vliv, než jsme si zatím dokázali představit. Ačkoliv k tomu, abychom si zuby čistili výhradně medem, nejspíše jen tak nedojde, rozhodně můžete zahodit pověru, že med kazí zuby. Můžete tak opět mlsat bez výčitek svědomí.
1 Habluetzel, A., Schmid, C., Carvalho, T.S. et al.: Impact of honey on dental erosion and adhesion of early bacterial colonizers; Sci Rep 8, 10936 (2018) Zpět
2 Juraj Deglovič, Nora Majtánová, Juraj Majtán: Novinky v použití medu na prevenciu zubného kazu; časopis Včelár 10/2022, s. 388 Zpět
3 např. Paqué P.N. et. al.: Toothpastes with Enzymes Support Gum Health and Reduce Plaque Formation; J. Environ. Res. Public Health 2021, 18(2), 835; Zpět
4 Celik Z. C., et. al.: Do Ginger Extract, Natural Honey and Bitter Chocolate Remineralize Enamel Surface as Fluoride Toothpastes? An In-Vitro Study.; Niger J Clin Pract 2021;24:1283-8; či Vijayapriyangha Senthilkumar, Sindhu Ramesh: Remineralisation Potential Of Grape Seed, Ginger Honey - An In vitro Study.; Int J Dentistry Oral Sci. 2021; 08(02):1739-1743; Zpět
5 Fatemeh Ahmadi-Motamayel, Seyedeh Sare Hendi, Mohammad Yusof Alikhani, Zahra Khamverdi: Antibacterial activity of honey on cariogenic bacteria; J Dent (Tehran). 2013 Jan;10(1):10-5. Epub 2013 Jan 31; Zpět
6 Prathibha A. Nayak, Ullal A. Nayak, R. Mythili: Effect of Manuka honey, chlorhexidine gluconate and xylitol on the clinical levels of dental plaque; Contemp Clin Dent. 2010 Oct; 1(4):214-7; Zpět
