Nadšená včelařka a v té době obchodní zástupkyně naší Rodinné firmy Pleva pro západočeský region Jana se v roce 2018 zúčastnila v Nizozemsku velmi zajímavé konference, na kterou ji vyslala Pracovní společnost nástavkových včelařů. Konference byla založená především na myšlence, že co děláme pro včely, děláme pro celou přírodu. V letošním roce se chystá její již 3. ročník, proto jsme se rozhodli podělit se s vámi o zajímavé informace a myšlenky, které si Jana přivezla z prvního ročníku. Možná ve vás probudíme zvědavost a chuť se letos zúčastnit :-)
Setkaní se zabývalo zejména přirozeným přístupem ke včelaření bez nutnosti léčení včel, ale například také vztahem mezi člověkem a včelami. Během přednášky vystoupila celá řada kapacit věnujících se včelaření z vědeckého hlediska a byly představeny iniciativy, které ukazují, jak můžeme včelám pomoci i v běžném životě i jak pomáhají včely nám.
Přirozené včelaření a vztah mezi člověkem a včelou
Konferenci, která se konala blízko holandského Utrechtu, zahajoval Jonathan Powell, předseda pořádající organizace Natural Beekeeping trust. Zdůraznil, že cílem tohoto setkání je zjistit, co potřebuje včela, a to jí dát, místo hledání odpovědí na otázku, co potřebuje včelař.
Sjelo se na ni zhruba 320 lidí z více než 40 zemí. Včelaři, vědci, zástupci charitativních organizací, umělci. Tématem konference bylo nejen včelaření v co největším souladu s přírodou a s maximálním respektem ke včele samotné, ale několik přednášek, resp. workshopů, se zaměřovalo také na vztah mezi člověkem a včelou na všech úrovních. Dokonce i na té nejvyšší, tedy duchovní či spirituální.
Společným tématem nejnavštěvovanějších přednášek byla otázka přirozeného výběru jako nástroje evoluce ve vztahu včela – roztoč Varroa destructor (VD). Bylo zjevné, že problém kleštíka včelího je v současnosti vnímán jako nejpalčivější. Paralelně probíhaly workshopy a panelové diskuze, které byly zaměřeny na spirituální aspekty včely a včelstva jako takového. Další se věnovaly ekologickým aspektům krajiny a prostředí přímo ovlivňující včelu a ostatní opylovače. Po celou dobu konference zde byla k vidění výstava přírodních (alternativních) včelích úlů, fotografické prezentace projektů zkoumajících včely v jejich přirozených podmínkách nebo stánky charitativních organizací pracujících se včelami.
V Nizozemí přednášeli špičkoví vědci. Jistě největším lákadlem byla účast profesora Cornellské univerzity v USA Thomase Seeleyho, o jehož přednášky byl enormní zájem. Dalšími hosty byli například Tjeerd Blacquiere z univerzity ve Wageningenu v Nizozemsku, Peter Neumann z Institute of Bee Health v Bernu nebo Johannes Wirz z výzkumné laboratoře při Goetheanu ve švýcarském Dornachu u Basileje.
Learning from the Bees 2020
V návaznosti na předcházející ročníky si letošní setkání dává za cíl najít napříč různými obory a světovými regiony společné cesty, které včelám a dalším opylovačům pomohou obnovit jejich zdraví a přirozenou odolnost. Zásadním krokem je pomoci lidem pochopit, jak zásadní je hmyz pro jejich vlastní život. Vážná degradace přírodního světa v průběhu několika desetiletí a alarmující pokles populace hmyzu musí být hlavním zájmem naší společnosti, aby bylo zajištěno dlouhodobé zachování veškerého života na Zemi.
Setkání v duchu naděje a hlubokého zájmu o budoucnost včely medonosné a celého opylovacího systému bude zahrnovat prezentace mezinárodních přednášejících o různých tématech včetně: zdraví včel, ekologických iniciativ, inovativních přístupů k řešení environmentálních otázek a úlohu umění v šíření obecného uvědomění. Umožní tak sdílet zkušenosti a zvážit způsoby, jak můžeme spolupracovat na budoucích aktivitách. Třetí ročník konference s podtitulem Včely neznají hranice proběhne letos v srpnu v Anglii. Více informací se dozvíte tady.
Činnosti, které pomáhají včelám i lidem
Během konference jsem se setkala s celou řadou aktivit, které pomáhají včelám i lidem. Nejvíce mě zaujaly následující:
-
Medové dálnice
Za povšimnutí stojí některé aktivity nadací či charitativních organizací, které zde byly prezentované. Například iniciativa Honey Highways (Medové dálnice), za kterou stojí paní Deborah Post.
Ve spolupráci s místními orgány osévá v Holandsku nevyužité pruhy podél silnic, dálnic, železnic a kanálů pylodárnými a nektarodárnými rostlinami. Tato půda není hnojená ani ošetřována chemickými postřiky. Včely tak získají zdravou pastvu dokonce uprostřed tak výrazně upravené a urbanistické krajiny, jakou je ta holandská.
-
Vězeňští včelaři
Za zmínku také stojí projekt organizace Natural Beekeeping Trust, který se zabývá včelařením ve vězení Rye Hill ve Velké Británii. Členové organizace umístili na střechu věznice úly se včelami a naučili vězně včelařit. Výsledkem pak bylo, že se vězni odsouzeni za těžké zločiny začali zajímat o včelu jako takovou a chtěli jí pomoci, takže například vybudovali na vězeňském pozemku ekologickou zahradu, aby včelám zajistili potravu, aniž by za to od včel cokoli požadovali. Pěkný příklad toho, co se může v člověku pohnout, postaví-li se za úl ke včelám.
Tyto aktivity známe dokonce i z Česka. Díky nové koncepci českého vězeňství byl před několika lety vytvořen projekt Včelaření ve věznici. Do této iniciativy se zapojila více než polovina věznic, například věznice Stráž pod Ralskem, Věznice Pardubice nebo otevřená věznice v Jiřicích na Nymbursku. Včelaření se vězni věnují ve svém volném čase po práci. I když je o tuto aktivitu velký zájem, dostane se jen na ty „s nejlepším chováním“. Vězni si vyrábí nové úly a stáčejí med, který pak vytáčejí v medometu. Stejně jako angličtí vězni i ti čeští vysazují v okolí věznic medonosné keře a byliny. Co takové včelaření vězňům podle nás dá? Známe to sami od sebe, pokud je včelař naštvaný nebo ve stresu, lepší je se ke včelám raději ani nepřibližovat. Ty totiž takovou emoci rozpoznají a co vám budeme povídat, rozhodně se jim nebude líbit. Takže vězni se určitě naučí umění zůstat v klidu. Slyšeli jsme i o situaci, kdy vězni sice v klidu byli, ale dozorci ne…koho myslíte, že včely pobodaly? :-)
-
Pomoc Africe
Zajímavým příkladem toho, jak včely pomáhají v rozvojových zemích, je projekt britské nadace Bees for Development. Ten učí včelařit lidi v rozvojových zemích Afriky. Peníze za prodaný med a vosk pak umožňují rodinám například hradit vzdělání pro děti. Jde o skvělý způsob, jak se uživit, i když lidé nevlastní žádnou půdu.
Budoucnost včel a kleštíka (VD) bez nutnosti zásahu včelaře a léčiv
Největší zájem však vzbudil blok přednášek věnovaný přirozenému výběru a důsledkům pro vývoj včely medonosné. Hosté se snažili zodpovědět otázku: Co znamená respektování ekologie včely medonosné?
Kdo je kleštík včelí neboli Varroa destructor?
Kleštík včelí je roztoč, který napadá včelí kukly a dospělé včely a způsobuje parazitní onemocnění varroázu. Během léta se včely monitorují kvůli výskytu nemoci a pokud je u včel přítomna, probíhá její léčení.
Nejdříve se ji pokusil zodpovědět Tjeerd Blacquiére z nizozemské Univerzity ve Wageningenu. Informoval o průběhu výzkumu, který začal v roce 2017. Vychází z hypotézy, že jakákoli kontrola VD (Varroa destructor) blokuje přirozený výběr a odolnost včelstev. Pokouší se tedy o nastolení takových podmínek, které umožňují přirozenou selekci včelstva ve vztahu rezistence vůči VD.
Od letošního roku se o toto snaží na třech dostatečně odlehlých stanovištích v Německu, Holandsku a Belgii. Tato včelstva neošetřují, snaží se, aby měla co nejpřirozenější podmínky, nicméně sami přiznávají, že v tomto nejsou důslední, kdy například zamezují rojení tvorbou oddělků. Na výsledky si zatím musíme počkat, sám Tjeerd Blacquiére přiznává, že musí být velmi opatrní a že očekávají během prvních let větší úhyny včelstev. Předpokládají však, že ta včelstva, která přežijí bez ošetřování, budou schopna odolávat VD samy o sobě, přirozeně.
Dospělá včela napadená kleštíkem
Na informace Tjeerda Blacquiéra navázal profesor Thomas Seeley, který potvrdil, že respektování ekologie včely znamená podpořit proces přirozeného výběru. Nejprve zmínil příklady přirozené evoluce ve včelstvu. Zmínil například trubce, kterého evoluce přetvořila na „stroj určený k oplození“, takže je vybaven velkýma očima, silnými létacími svaly. Poté srovnal přirozený výběr s cílenou selekcí. Cílenou selekcí je možné sledovat vždy jen jednu vlastnost včelstva (čistotnost včelstva – hygienické chování), zatímco přirozený výběr dovoluje selektovat více žádoucích vlastností najednou (hygienické chování, čistotnost, vykousávání roztoče, aktivní vyhledávání napadených plodů a jejich očištění, …).Prof. Seeley tedy zjevně vnímá přirozený výběr jako cestu, která může pomoci vyřešit problémy v chovu včel.
Volně žijící včely problémy s kleštíkem nemají
V další přednášce prof. Seeley hovořil o výzkumu volně žijících včelstev v oblasti Arnotského lesa (Arnot Forest) ve státě New York (Ithaka, USA). Volně žijící včely zde pozoruje již od 70. let 20. století. Tehdy ještě nebyla na tomto území zjištěna přítomnost VD. V roce 1978 pozoroval 9 divokých včelstev, VD se zde objevil poprvé v roce 1992. Poté se předpokládalo, že v roce 2002, kdy se pozorování na tomto území opakovalo, bude zjištěn výrazný úbytek volně žijících včelstev, ne-li jejich vymření důsledkem napadení VD.
Pozorování však zaznamenala přítomnost 8 divokých včelstev, což bylo celkem překvapivé a nastolila několik otázek: Jsou tato včelstva napadena kleštíkem? Pokud ano, jakým způsobem včelstva přežila? Aby pozorovatelé zjistili u včelstev přítomnost VD, umístili do korun stromů úly, kde se postupně včely usídlily, a ze kterých mohly být odebrány vzorky. Zjistili, že VD je přítomen ve všech zkoumaných včelstvech. Jak tyto včely přežily bez ošetřování člověkem?
Tým prof. Seeleyho se na tuto otázku snažil odpovědět: Možná je to tím, kdo ty včely jsou, tzn. jaké mají geny, a potom také tím, jak žijí, jaká je vzdálenost mezi jednotlivými včelstvy, jaká je velikost hnízda a jeho struktura. Což s sebou nese otazníky, které bude třeba zkoumat.
Zatím Seeleyho tým došel genetickou analýzou k zjištění, že „přeživší“ včelstva prošla silnou přirozenou selekcí. Znamená to, že současná populace včelstev se vyvinula z těch včelstev, která se dokázala adaptovat na život s roztočem Varroa destructor. Dalším poznatkem je, že čím dále jsou od sebe včelstva vzdálena, tím větší šanci mají pro přežití. Seeleyův tým samostatným experimentem ověřil, jak souvisí velikost hnízda (úlu) s dynamikou populace VD. Na začátku stál předpoklad, že čím menší bude hnízdo (úl), tím více se bude včelstvo rojit a tím méně se bude vyskytovat VD. Tuto hypotézu výzkumníci potvrdili.
Základním zjištěním je, že včely jsou schopny adaptovat se na přítomnost VD bez lidských zásahů a nadále žít v dané lokalitě v porovnatelně početné populaci jako před rozšířením VD.
V nynější běžné včelařské praxi je dle výzkumu T. Seeleyho možné aplikovat následující poznatky: na včelnice umisťovat méně včelstev (cca 10), používat pro chov menší úly a nezamezovat rojení za každou cenu. Dále prof. Seeley upozornil na důležitost propolisu jako přirozeného „imunitního orgánu“ včelstva, kdy bychom měli spíše podpořit včelstva v tvorbě propolisu než ho odebírat, např. umístit mřížky na propolis i na stěny úlu, aby měly možnost včely „obalit“ své hnízdo podobně, jako by to udělaly ve volné přírodě.
I z ostatních přednášek o přirozeném výběru ve včelařství, například Petera Neumanna či Torbena Schiffera z Univerzity ve Würzburgu, bylo zjevné, že Varroa destructor zde není vnímán jako nepřítel, nýbrž jako pomocník, který nám pomáhá chovat odolná včelstva. Součástí tohoto přístupu je postoj, že není třeba uměle udržovat naživu včelstva, která by bez ošetřování nepřežila. Pokud včelstvo nepřežije, (natož pak, je-li ošetřeno), není to důvod k lítosti, ale spíše k uvědomění si, že tato včelstva nebyla schopna se na nové okolnosti (přítomnost VD) adaptovat.
Stále se učíme
Možná vás zaujala také na začátku zmíněná spirituální vazba mezi člověkem a včelami. Ráda bych na závěr zmínila jednu velmi zajímavou myšlenku, která vzešla z otázky, jak by včely fungovaly bez člověka: Včela je dokonalé stvoření a včelstvo jedinečné společenství, které nejlépe funguje samo o sobě. Ale dokáže si poradit, i když člověk do včelího života zasahuje.
Celkově lze celou konferenci hodnotit pozitivně. Bylo patrné, že palčivé aspekty včelaření ve zničené krajině plné postřiků a chemických hnojiv obdobně trápí včelaře na celém světě, ale že snad existuje naděje na zlepšení stavu krajiny, půdy a celého ekosystému. Těžko však můžeme očekávat, že tyto změny přijdou takzvaně shora, musíme se o ně krok po krůčku zasadit sami. Můžeme začít tím, že se vynasnažíme vlastním včelám uzpůsobit v chovu podmínky tak, aby byly co nejblíže jejich přirozenému divokému životu. Že se budeme životem volně žijících včel inspirovat na naší včelnici. Že vysadíme kvetoucí louky nebo nektarodárné květiny na naší zahradě.
Jana Kúdelová
Jana bydlí na samotě u lesa, ve svém životě se zaměřuje na trvale udržitelný rozvoj a experimentuje na vlastní zahradě v rámci biodynamického zemědělství. Její rodina včelaří již více než padesát let a Jana se rozhodla v této tradici pokračovat. Je vystudovanou včelařkou, nadšenou stoupenkyní apiterapie, fototerapie a psychosomatiky jako takové. Kromě včel chová s manželem i kozy, ovce a další hospodářská zvířata.
