Opylovačů ubývá: tichá krize, která se týká nás všech

Jejich úkol je nenápadný - přenášet pyl z květu na květ a umožnit tím vznik semen a plodů. Bez nich by však svět, jak ho známe, vypadal zásadně jinak. Na jejich činnosti stojí nejen naše zemědělství a zdroje potravy, ale také stabilita přírody jako celku.

Podle odhadů závisí až 75 % plodin na světě na opylování. V Evropě je to dokonce 84 % druhů zemědělských plodin a 78 % volně rostoucích rostlin. Hodnota potravin, které se díky opylovačům každoročně vypěstují, se celosvětově odhaduje na více než 577 miliard dolarů. Bez opylovačů by chyběla velká část ovoce, zeleniny, ale i olejnin či krmiv pro zvířata. Z hlediska biodiverzity jsou pak opylovači nepostradatelným článkem, který drží pohromadě celé ekosystémy.

Opylovači jsou pilířem přírody

Kromě souvislosti s potravinami, které díky opylovačům máme na stole, je jejich význam mnohem širší a pro přírodu zásadní. Opylování je mechanismem, který umožňuje rostlinám rozmnožování a udržování genetické rozmanitosti, udržuje biodiverzitu. Umožňuje rostlinám vytvářet semena a plody a tím živit další články potravního řetězce. Pokud ubývá opylovačů, mizí i rostliny na nich závislé. To znamená méně semen pro ptáky, méně plodů pro savce. A kruh se uzavírá, protože ubývá potravy pro hmyz, který samotný patří mezi prvotní články potravního řetězce. Je potravou pro ptáky, plazy, obojživelníky i některé savce. Vzniká tak řetězová reakce, kdy ztráta jedné skupiny organismů postupně oslabuje a ohrožuje rovnováhu celé přírody.

Méně rostlinné rozmanitosti znamená také méně úkrytů pro živočichy i hmyz. Může také postupně zhoršit schopnost krajiny zadržovat vodu, zvýšit riziko eroze půdy a celkově snížit odolnost přírody vůči klimatickým extrémům. Zatímco u ovoce nebo zeleniny si snadno představíme, co by chybělo, jen málokdo si uvědomuje, že s úbytkem opylovačů by se proměnily celé krajiny. Louky by ztratily svou barevnou pestrost, lesy by se hůře obnovovaly a biodiverzita – tedy bohatství druhů – by se dramaticky snížila. A méně biodiverzity znamená i menší schopnost přírody poskytovat nám všem „neviditelné služby“, jako je čistý vzduch, úrodná půda nebo stabilní klima.

Proč opylovači mizí?

Přestože jejich význam je nesporný, populace opylovačů v posledních desetiletích dramaticky klesají. Jaké jsou hlavní příčiny?

• Ničení přirozených stanovišť

  Opylovači potřebují rozmanité prostředí, kde mohou nalézt potravu, úkryt a místa k hnízdění. Intenzivní zemědělství znamená často velké monokultury, kde kvetou jen jeden nebo dva druhy rostlin po omezenou dobu, a zbytek roku hmyz hladoví. Sečené trávníky a přehnané úpravy městské zeleně likvidují květnaté louky a divoké rostliny, které poskytují pyl a nektar. Často se k tomu přidává i používání herbicidů – stříkání chodníků a okolí parků ničí zbytky kvetoucí vegetace. Tyto látky se navíc snadno dostávají do okolní půdy a vod, a tím zasahují širší ekosystémy. Ztráta mezí, remízků a keřových pásů rovněž eliminuje úkryty pro hmyz i místa, kde by mohl bezpečně rozmnožovat své kolonie. Kombinace těchto faktorů snižuje dostupnost potravy a narušuje migraci a rozmnožování opylovačů.

• Nevhodné hospodaření s půdou

  Půda je pro opylovače důležitá také jako místo, kde si některé druhy hmyzu staví hnízda (např. čmeláci a samotářské včely). Mechanizace, zásahy do půdy a nadměrné zhutnění půdy likvidují hnízdiště hmyzu. Kombinace ztráty rostlin, absence hnízdišť a chemizace půdy činí krajinu prakticky neobyvatelnou pro mnoho druhů opylovačů.

• Pesticidy

  Francouzský výzkum Národního výzkumného centra (CNRS), Institutu agrochemického výzkumu (INRA) a včelařského institutu ITSAP ukázal, že neonikotinoidy mohou v prostředí přetrvávat i několik let. V analyzovaném řepkovém nektaru byly detekovány na téměř polovině ze 291 sledovaných polí. Některá pole byla dokonce schopná způsobit úhyn až poloviny opylovačů – včel a čmeláků, kteří se k nim dostali. A to i po dvou až pěti letech po ukončení aplikace.

  Problematické jsou zejména neonikotinoidy, systémové insekticidy, které rostlina absorbuje a přenáší do všech svých částí včetně nektaru a pylu. Především pro včely jsou vysoce toxické a působí na jejich nervový systém – způsobují poruchy v orientaci, paměti a schopnosti učit se, což má vliv na schopnost shánět potravu nebo najít cestu zpět do úlu a v konečném důsledku způsobuje smrt. I nízké dávky mohou vést k oslabení kolonií a zvýšení náchylnosti k nemocem. Organizace Wildlife Trust uvádí, že jedna čajová lžička neonikotinoidů má potenciál zabít až 1,25 miliardy včel. V rostlinách navíc přetrvávají dlouhou dobu. Dalším typem pesticidů jsou tzv. kontaktní pesticidy, které zůstávají na povrchu rostlin, listů a květů. Tím také ohrožují hmyz při sběru potravy, jejich účinek je však obvykle kratší a omezený na místo aplikace.

  V Evropské unii a Spojeném království bylo z důvodu ochrany opylovačů používání některých neonikotinoidů zakázáno již v roce 2018, ačkoli následně bylo uděleno mnoho výjimek, často pod tlakem výrobců pesticidů. Například již v témže roce získalo povolení pro jejich použití 15 států, v roce 2019 pak dalších 10 států. Tyto výjimky ale byly postupně zrušeny a od roku 2023 se již nové udělovat nesmějí. V EU je v současnosti z neonikotinoidů povolen pouze acetamiprid, který je považován za méně rizikový ve srovnání s ostatními zakázanými neonikotinoidy. Jeho používání je sledováno a regulováno. V USA je tento druh pesticidů stále široce používán, ačkoliv některé státy již přistoupily k jejich omezení.

• Klimatické změny

  Klimatické změny ovlivňují život opylovačů několika způsoby. Posuny v období kvetení rostlin mohou vést k nesouladu mezi dostupností potravy a aktivitou opylovačů. Extrémní počasí, sucha a povodně snižují počet květů a množství nektaru a pylu, které opylovači potřebují k výživě kolonií. Teplotní extrémy a mírnější zimy mohou narušovat zimní klid včelstev - během teplejších dnů včely více rozvolňují chomáč, ve kterém přezimují a spotřebovávají více zásob medu. To může vést k vyčerpání zásob před koncem zimy. Oslabené kolonie jsou navíc náchylnější k parazitům a nemocem.

• Environmentální a světelné znečištění

  Emise průmyslu, dopravy a těžké kovy mohou oslabovat nervový systém hmyzu, narušovat jeho orientaci a snižovat reprodukční schopnosti. Kontaminace vody a půdy ovlivňuje i rostliny, z nichž hmyz získává potravu. Umělé osvětlení měst a silnic zvláště ohrožuje noční opylovače, protože narušuje jejich přirozený denní a sezónní rytmus. Důsledkem je, že hmyz hůře nachází květy, sbírá méně pylu a nektaru a jeho kolonie se oslabují.

• Invazní druhy

  Nejčastěji rostliny či živočichové, kteří nejsou původní v dané oblasti, mohou vytlačovat místní květnaté druhy, omezovat potravu opylovačů a měnit strukturu stanoviště. Invazní druhy mohou také šířit nové parazity nebo nemoci. Výsledkem je oslabení populací opylovačů, snížení efektivity opylování a ohrožení biodiverzity a stabilních ekosystémů.

• Kolaps včelstev (Colony Collapse Disorder, CCD)

  Tento fenomén, kdy většina dělnic z úlu náhle zmizí a zůstane jen královna s larvami, byl poprvé popsaný v roce 2006 v USA. Od té doby se stal celosvětovým problémem. Příčiny CCD jsou komplexní a v podstatě kombinují vliv výše zmíněných problémů: pesticidů, parazitů, nedostatku potravy, klimatických změn a extrémního počasí, v USA navíc stres z migrace úlů na komerční plantáže (např. mandloňové). Tento vážný problém má potenciálně ničivé dopady nejen na zemědělství a produkci potravin, ale také narušuje rovnováhu přírodních ekosystémů.

Náhradní cesty: ruce, drony a roboti

Některé země, které již opylovače citelně postrádají, už dnes musí sáhnout po náhradních řešeních. Například v některých oblastech Číny a Japonska, ač to zní neuvěřitelně, se provádí ruční opylování. Dělníci se štětečky v ruce přenášejí pyl mezi jednotlivými květy např. v jabloňových sadech, což je ovšem nákladné, neefektivní a v dlouhodobém měřítku neudržitelné řešení.

Japonsko a výzkumníci v USA experimentují s opylovacími drony a roboty (například projekt RoboBee). Tyto technologie jsou možná fascinující, mají však sloužit spíše jako doplněk než plnohodnotná náhrada – žádný stroj zatím nedokáže nahradit složitou a jemnou práci živých opylovačů. Hlavní snahy by proto měly směřovat k zachování a podpoře přirozených populací včel a dalších opylovačů.

Virtuální opylování - export problému

Studie brazilského vědce Felipe Deodata da Silvy (2021) představuje pojem „virtuální opylování“. Popisuje situaci, kdy vyspělé země, které ztrácejí vlastní opylovače, dovážejí ovoce a zeleninu z oblastí, kde hmyz ještě nechybí. To však vede k intenzivnějšímu zemědělství a větší chemizaci v rozvojových zemích, což postupně ohrožuje i populace tamních opylovačů. Potřeba dovážet stále větší objemy potravin na dlouhé vzdálenosti způsobuje nejen růst nákladů na dopravu, ale i výrazný nárůst emisí CO₂ a dalších forem znečištění ovzduší. Zvyšuje se také spotřeba vody a dalších přírodních zdrojů. Tím se problém ještě prohlubuje a vzniká tak začarovaný kruh: snaha zachovat vlastní zásoby potravin ohrožuje budoucnost opylování a biodiverzitu jinde ve světě.

Ochrana opylovačů v EU

Evropská komise spustila v roce 2018 iniciativu na ochranu opylovačů, první celoevropský rámec zaměřený na ochranu volně žijících opylovačů. Cílem bylo zpomalit jejich úbytek prostřednictvím opatření zaměřených na zlepšení znalostí, ochranu stanovišť a omezení negativních vlivů pesticidů. Avšak podle hodnocení Evropského účetního dvora (ECA) z roku 2020, tato iniciativa nepřinesla očekávané výsledky. Audit zjistil, že opatření byla často nevymahatelná, postrádala konkrétní cíle a nevedla k reálným změnám v ochraně opylovačů.

Opylovači v EU Zdroj: Evropský účetní dvůr (EÚD), 2020, CC BY 4.0

V reakci na tuto situaci byla v lednu 2023 představena revidovaná Iniciativa EU pro opylovače, která zahrnuje konkrétnější opatření a jasnější cíle pro ochranu opylovačů. Tato revize vychází z předchozích zkušeností a snaží se vylepšit nedostatky původní iniciativy. Otázkou však zůstává, zda tato nová opatření budou dostatečná a zda budou skutečně implementována v praxi. Úspěch závisí na politické vůli členských států, dostupnosti financí a efektivním monitorování pokroku. Tyto snahy však alespoň ukazují cestu a dávají naději, že úbytek opylovačů lze zpomalit a jejich role v ekosystémech ochránit.

Ochrana opylovačů v ČR

Také v České republice se přístup k ochraně opylovačů začal zlepšovat. Začátkem roku 2024 byl spuštěn projekt PROSPECTIVE LIFE, který se zaměřuje na ochranu a obnovu biodiverzity, včetně opylovačů. Projekt vznikl ve spolupráci Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky a Ministerstva životního prostředí České republiky. Jednou z jeho plánovaných aktivit je příprava nové Strategie ochrany biologické rozmanitosti na období 2026–2050 a dalších strategických či metodologických dokumentů. Zaměřuje se na zlepšení stavu krajiny, ochranu a obnovu přirozených stanovišť, zapojení veřejnosti do ochrany přírody a pomáhá s implementací strategií a předpisů Evropské unie na ochranu biologické rozmanitosti do českého prostředí.

Konkrétní opatření na ochranu opylovačů a omezení světelného znečištění přinesla také novela zákona o ochraně přírody a krajiny. Kromě diskutovaného vyhlášení národního parku Křivoklátsko přináší snahu o změnu přístupu k druhové ochraně – nezaměřovat se na ochranu každého jedince, ale především na místa, kde druhy přirozeně žijí, na jejich přirozené biotopy.

Česká strategie čerpá ze zkušeností a osvědčených postupů jiných evropských zemí – Belgie, Nizozemska, Francie, Finska či Irska, které mají vypracované národní strategie zaměřené na ochranu opylovačů zahrnující opatření na obnovu biotopů, podporu konkrétních druhů a monitoring populací. Inspiraci čerpá také z iniciativ německých měst (např. Berlín, Hannover), které podporují vhodnou výsadbu rostlin, úpravy veřejné zeleně a veřejného osvětlení. Inspirací je také britský program monitorování opylovačů, který systematicky sleduje početnost a diverzitu hmyzu a poskytuje data pro vládní rozhodování. Česká republika se zapojuje i do evropského monitoringu motýlů, který ukazuje, že populace motýlů na loukách mezi lety 1990 a 2017 klesly o 39 %.

A co můžeme udělat my?

Ačkoliv se to na první pohled nezdá, všichni můžeme pro opylovače hodně udělat. Inspirujte se krásně zpracovaným desaterem z projektu Prospective life:

Leták Desatero pro opylovače byl vytvořen v rámci projektu PROSPECTIVE LIFE

Jak na to v praxi?

Možná to vypadá, že podporovat včely a hmyz vyžaduje spoustu času, prostoru, nebo dělat ústupky svému pohodlí či zvyklostem – ale nemusí tomu tak být. Stačí pár drobných kroků a možná zjistíte, že změny, které zkusíte, budou příjemné i pro vás.

Možná získáte víc času na to, abyste si zahradu užili, když se proměníte v trochu „línějšího zahradníka“. Někdy totiž stačí méně zasahovat a příroda se o mnohé postará sama. Nebo objevíte novou zálibu v proměně svého balkonu či parapetu. Nebo se budete prostě jen radovat, jak váš kousek přírody ožívá. A možná také zjistíte, že některé změny vám nevyhovují, i to je v pořádku. V tom právě spočívá kouzlo rozmanitosti, nabídněte přírodě to, co můžete a chcete, a radujte se z výsledku. I zdánlivé drobnosti totiž mohou mít velký efekt.

Desatero krásně shrnuje, co si zaslouží naši pozornost, a my vám teď s pomocí našich starších článků nabízíme inspiraci, jak můžete jednotlivé body převést do reálného života:

• Rozmanitost

  Zahrada plná barevných květů a vůní láká nejen včely, motýly a další užitečný hmyz, ale přináší radost i svému majiteli. Aby byla plná života od prvních jarních paprsků až po poslední spadlý list, v článku Zahrada nejen pro včely: jaké rostliny a kam je vysadit vám doporučíme konkrétní pro opylovače lákavé druhy rostlin pro různé typy stanovišť. Přírodně vedená zahrada, která je přívětivá pro opylovače i další drobné obyvatele, nemusí – navzdory častému mýtu - působit jako zanedbaná džungle ponechaná vlastnímu osudu. Inspirujte se našimi tipy a vytvořte si přírodní kvetoucí zahradu podle svých představ.

  
• Trávníky bez života

  Anglický trávník je nejen časově náročný na údržbu, ale spotřebuje spousty vody a zbytečně připravuje o pastvu hmyz i naše oči. Není ale nutné dělat zásadní změny, stačí sekání omezit, a uvidíte, jak váš trávník ožije. Vyšší trávník lépe udržuje vláhu a mnohem déle si udrží svěží vzhled i bez zbytečných závlah. Nechte se inspirovat zkušenostmi, tipy a nápady z fotografií v článku Sekat či nesekat? Fotogalerie tipů od vás, jak vrátit trávníkům život.

  Chcete-li zahradu proměnit v malou oázu pro opylovače, zvažte založení kvetoucí louky. Nemusí jít o rozlehlou plochu, hodí se i do menší zahrady - stačí malý koutek, nevyužívaný záhon nebo jen květinový truhlík na balkoně. Loučka plná nektarodárných rostlin se navíc stane krásným a živým doplňkem vaší zahrady. Jak na kvetoucí louku se dozvíte v článku Kvetoucí louka na vaší zahradě: domov pro živočichy a odpočinek pro unavené sekáče. Mnoho rad, zkušeností a zajímavých informací o květnatých loukách a možnostech jejich začlenění do zahrad se dozvíte také v  rozhovoru se spolumajitelkou firmy Planta Naturalis, která se specializuje na pěstování osiv pro obnovu původních květnatých luk.

  

  V souvislosti se zakládáním lučních ploch se objevuje otázka, zda používat pouze původní druhy, nebo i směsi s obsahem rostlin, které nejsou pro daný region typické. Odpovědí jsou dva rozdílné názory, oba však se stejným cílem - pomoci přírodě. My věříme, že v konečném důsledku je každý kousek kvetoucí louky pro přírodu a hmyz přínosem v porovnání s anglickými trávníky či monokulturními plochami. Více o tomto tématu se dozvíte v článku Výsev květnatých luk „původními“ druhy rostlin: ano či ne?.

• Hmyz potřebuje nejen potravu, ale i útočiště

  I pár jednoduchých kroků dokáže proměnit zahradu v bezpečný domov pro drobné obyvatele. Pokuste se omezit používání chemických hnojiv a pesticidů a volit raději přírodní alternativy. Ve vyvážené zahradě se často počet škůdců přirozeně udržuje díky aktivitě užitečného hmyzu a ptáků, takže pokud vy pomůžete hmyzu, pomůže on vám.

  

  Užitečné je také ponechat na zahradě malé „nepořádné“ a trochu divoké koutky s hromádkami větviček, listí či kamenů, nestříhat trvalky před zimou nebo umístit do zahrady či na balkon hmyzí hotel (pokud byste si ho chtěli sami vyrobit, tady najdete návod). Takové úkryty poskytnou hmyzu potřebný prostor, kde se může schovat, rozmnožovat nebo přezimovat. Navíc i z nepořádného koutku se dá vytvořit zajímavý designový prvek vaší zahrady. Praktické tipy a inspiraci, jak pečovat o zahradu tak, aby byla i pro hmyz přívětivým domovem, najdete v článcích Jarní péče o zahradu – kdy začít, do čeho se pustit a jak potěšit (nejen) hmyz? a Podzim v zahradě s ohledem na hmyz a další zvířata.

• I hmyz žízní

  Voda je pro hmyz životně důležitá. Obzvlášť v srážkově chudších oblastech nebo v období letních veder může být pro hmyz, ale i ptáky obtížné najít zdroj vody v dosahu. Pokud musí za vodou létat dlouhé vzdálenosti, ztrácí čas i energii potřebnou ke sběru potravy a péči o úly či hnízda. Proto taková drobnost jako pítko pro hmyz a ptáky může zahradu, balkon nebo i okenní parapet proměnit v malý ráj. Hmyzu i ptákům velmi usnadní život a vám zajistí krásnou podívanou.

  

  Vyrobit pítko pro hmyz je vlastně velmi jednoduché, můžete to klidně nechat na dětech. Stačí jakákoli mělčí nádobka – keramická či plastová podmiska od květináče, víko vyřazené zapékací misky, uštípnutý talíř apod. Důležité je myslet na bezpečnost a pítko vždy vybavit nějakým záchytným bodem, který zajistí hmyzu bezpečný přístup k vodě a umožní kdykoli se z ní dostat. K tomu postačí vykukující kus kamene, plovoucí dřívko nebo větvička apod. Další tipy, včetně podrobného návodu na výrobu pítka se zásobníkem vody, najdete v článku Jak vyrobit pítko pro včely a hmyz.

• Vpusťte do zahrady život a do života radost

  Každý krok, který podniknete – od pestré výsadby květin a poskytnutí přirozených úkrytů, přes omezení chemie a podporu přírodní rovnováhy až po pítka či ohleduplné noční osvětlení – přispěje k tomu, aby zahrada ožila, stala se útočištěm pro opylovače, funkční součástí okolní přírody a zdrojem radosti pro vás i vaše okolí.

  Tomu, jaké jsou důvody problémů hmyzu v našich podmínkách a jak každý z nás může pomoci, jsme se věnovali ve starším, ale stále aktuálním článku Situace českého zemědělství, aneb proč a jak pomoci hmyzu a přírodě. Praktické tipy, jak přispět k lepším podmínkám pro opylovače – ať už na zahradě, balkoně nebo třeba střeše - najdete v článku Jak pomáhat včelám a dalšímu hmyzu. A článek  Proč bychom měli chránit včely a hmyz vám mimo jiné přestaví druhy hmyzu, které jsou pro zahradu obzvlášť přínosné, a poradí, jak je podpořit.

  

  Nemáte zahrádku? Přesto můžete pomoci vytvořit prostředí, které podporuje hmyz a celkově přírodu. I na terase, balkoně, a dokonce i na parapetu můžete vytvořit svůj malý ostrůvek života. Oživit také můžete okolí panelových a bytových domů, nebo se „vyřádit“ v komunitní zahradě.  A přinést tak zeleň i do šedého městského prostředí. Zeleň ve městech má další velký přínos v tom, že pomáhá s ochlazováním prostředí a umožňuje městu lépe „dýchat“. Bude tak příjemnějším místem k životu nejen pro hmyz, ale i pro nás. Více o možnostech zahradničení ve městě se dozvíte v článku Městské zahradničení - urban gardening přináší zeleň i do měst.

  Omezený prostor balkonu či parapetu můžete navíc využít nejen k pěstování okrasných květin, ale také zeleniny či ovoce. Inspirujte se v článku Městské zahradničení - tipy pro vlastní čerstvou úrodu, najdete zde i tipy na konkrétní druhy vhodné pro pěstování i s ohledem na orientaci vašeho balkonu či parapetu.

  Pomoci přírodě může opravdu každý z nás – ať už v zahradě, na balkoně, ve městě, nebo „jen“ tím, že podpoří odpovědné hospodaření lokálních firem a farem, které se chovají k přírodě odpovědně a s úctou. Každý kout, kde kvete život, přispívá k radosti nás všech – stačí jen otevřít oči a srdce přírodě kolem nás.

Foto: prostooleh, Freepik

Bez opylovačů to nepůjde

Bez opylovačů se neobejde zemědělství ani příroda. Drony či ruční opylování sice ukazují zajímavé možnosti, ale nikdy činnost hmyzu plně nenahradí. Pokud se nevydáme cestou podpory přirozených opylovačů, riskujeme, že potraviny, které dnes považujeme za samozřejmé, se stanou vzácným luxusem. Že barevná a bzučící krajina, jak ji známe, zůstane jen vzpomínkou. O budoucnosti včel, čmeláků a dalších druhů však rozhodujeme i my, svými každodenními volbami. A rozhodujeme i o své vlastní budoucnosti.

---