Mandle patří k mimořádně oblíbeným superpotravinám. Lidé po celém světě si je s radostí dopřávají nejen pro lahodnou jemnou chuť, ale také pro mimořádně vysoký podíl vlákniny, vitamínů a zdravých tuků. Neméně populární je mandlové mléko, které nejen výborně chutná, ale zároveň přináší organismu řadu benefitů. Je zde ale jeden háček – přibližně 80 % celosvětové produkce mandlí pochází z Kalifornie, kde se mandloně pěstují v rozsáhlých monokulturách a k jejich opylení jsou využívána včelstva, a to dokonce často jednorázově. To přináší rizika nejen pro včely samotné, ale také pro biologickou rozmanitost a životní prostředí. Jaké problémy jsou spojené s pěstováním mandlí v Kalifornii?
Jaká je role včel v průmyslovém zemědělství?
Přestože v Evropě máme chov včel spojený především s produkcí medu, propolisu či včelího vosku, ve Spojených státech amerických je dnes situace zásadně odlišná. V posledních letech zajišťuje produkce medu a dalších včelích produktů jen zhruba 50 % příjmů amerických včelařů. Za druhou polovinou příjmů pak stojí intenzivní využívání včelstev při řízeném opylování plodin, a to zejména mandloní.
V praxi to znamená, že více než 70 % amerických včelařů svá včelstva každý rok na opylovací sezónu přesouvá tam, kde jsou včely v roli opylovačů zrovna potřeba. V Evropě k převážení včel dochází také, ale včelaři svá včelstva přesouvají hlavně za pastvou, nikoli z důvodu opylování. Navíc, na rozdíl od USA, kde jsou včelstva převážena tisíce kilometrů, jsou v evropských státech přesuny podstatně kratší a pro včely tedy méně zatěžující.
V rámci USA se včely medonosné využívají k opylování více než 100 různých plodin, jejichž celková hodnota činí 15 miliard USD ročně. Kromě již zmíněných mandlí jde například o avokáda, jablka, melouny, brusinky, dýně, okurky a další běžné suroviny.
Proč je pěstování mandlí v Kalifornii problematické?
V americkém státě Kalifornie se pěstuje více než 80 % celosvětové produkce mandlí. Z větší části se přitom jedná o intenzivní průmyslové zemědělství, kdy jsou mandloně pěstovány v obrovských monokulturách. Tento způsob zemědělství je k životnímu prostředí velmi nešetrný, a to hned z několika důvodů:
-
Mandle potřebují obrovské množství vody, přičemž Kalifornie se dlouhodobě potýká s jejím nedostatkem.
-
Pěstování mandlí se používá velké množství škodlivých pesticidů.
-
K opylování mandloňových sadů je nutné využívat včelstva převážená z různých částí USA.
-
Monokultury mandloní, stejně jako jiné monokultury, přispívají k úbytku přirozených stanovišť pro jiné druhy hmyzu jako jsou divoké včely, motýli, brouci a další. To má dlouhodobě negativní dopady na místní biodiverzitu.
V rozsáhlých monokulturních sadech mandloní nejsou pro volně žijící opylovače vhodné podmínky pro život, protože zde chybí rozmanitá vegetace a celoroční zdroje potravy. Opylování kalifornských mandloní je tak každoročně největší řízenou událostí svého druhu na světě. Včelstva jsou přitom často po skončení sezóny nemocná a oslabená. A vzhledem k vysokým nákladům na jejich převoz se stává i to, že zde zůstanou ponechaná napospas osudu a pro další sezónu se prostě nahradí novými. Průměrná úmrtnost včel během opylovací sezóny mandloní v Kalifornii je neskutečných 40 %. Jedná se tedy o smrt miliard tvorů, které přitom naše příroda a ekosystém zoufale potřebují.
Včely jako oběť výnosného byznysu
Produkce kalifornských mandlí probíhá v duchu moderní velkovýroby potravin. Spolu s rozvojem rozsáhlých monokultur se z pronájmu včel k opylování mandloní stal pro včelaře byznys. Tato praxe přitom včelám škodí hned z několika závažných důvodů:
Nepřítel číslo 1: Pesticidy
Pro pěstování mandlí v Kalifornii se využívá velmi vysoké množství pesticidů. Ty sice stromy a jejich plody ochrání před škůdci, ale zároveň na životě ohrožují včely i další živočichy. Nejvíce problematické je používání neonikotinoidních pesticidů (neonikotinoidů), které se z povrchu rostliny přenášejí do všech jejích částí od listů a květů přes stonek a kořeny až po pyl a nektar. Nabízí se také otázka, v jakém množství mohou přetrvávat i v plodech?
U včel mohou neonikotinoidní pesticidy způsobovat problémy s létáním či orientací, což vede k tomu, že včely nejsou schopné vrátit se do úlu, dojít může také k jejich paralýze a následné smrti. Již i malé množství této látky ovlivňuje nervový systém včel a může mít vážné dopady na jejich chování a přežití. Organizace Wildlife Trust uvádí, že jedna čajová lžička neonikotinoidů má potenciál zabít až 1,25 miliardy včel.
V Evropské unii a Spojeném království bylo z důvodu ochrany opylovačů používání některých neonikotinoidů zakázáno již v roce 2018, ačkoli následně bylo uděleno mnoho výjimek. Například již v témže roce získalo povolení pro jejich použití 15 států, v roce 2019 pak dalších 10 států. Tyto výjimky ale byly postupně zrušeny a od roku 2023 se již nové udělovat nesmějí. V EU je v současnosti z neonikotinoidů povolen pouze acetamiprid, který je považován za méně rizikový ve srovnání s ostatními zakázanými neonikotinoidy. Jeho používání je sledováno a regulováno. V USA je tento druh pesticidů stále široce používán, ačkoliv některé státy již přistoupily k jejich omezení.
Nepřítel číslo 2: Nedostatečná a jednotvárná výživa
Může se to zdát paradoxní, ale včely využívané při opylování mandloní mohou trpět nedostatečnou výživou a s tím souvisejícími komplikacemi. Stejně jako jiní živočichové potřebují včely konzumovat pestrou stravu v podobě různých druhů pylu a nektaru. Pokud jsou ale dovezeny do monokultur, nezbývá jim než se živit pouze jednotvárnou potravou.
Když není na výběr: květová věrnost včel vs. monokultury
Možná znáte pojem „květová věrnost“ - včely obvykle sbírají nektar a pyl převážně z jednoho druhu rostlin a až když zdroj vyčerpají, přejdou na jiný. V přirozené krajině si však mohou podle potřeby stravu zpestřit a doplnit i z dalších druhů květin a získat tak potřebné živiny. V rozsáhlých monokulturách však mají po několik týdnů k dispozici pouze jednu plodinu a nemohou svou stravu kompenzovat z jiných zdrojů.
Vedle samotné výživové chudoby může být pro včely problémem i amygdalin, který se přirozeně vyskytuje v nektaru a pylu mandloní (stejně jako dalších ovocných stromů např. třešní nebo jabloní). Amygdalin se může v těle přeměnit na kyanid a výzkumy ukazují, že jeho vliv na včely závisí především na jeho zkonzumovaném množství.
Některé studie potvrzují, že včely ho dokážou v malých dávkách bez problémů zpracovat. A některé dokonce ukazují, že při nízkých koncentracích může mít na včely pozitivní účinek, například zvyšovat jejich odolnost vůči některým virům a parazitům. Vysoké koncentrace ale naopak vedou ke ztrátě orientace, narušenému chování a snížené schopnosti přežití.
V běžném a pestrém přírodním prostředí nepředstavuje amygdalin problém – je to látka, se kterou se včely běžně setkávají. A která jim možná i prospívá. Problém nastává, když jsou včely nuceny trávit delší dobu v jednotvárné krajině mandloňových monokultur bez možnosti výběru jiné potravy. Je to další příklad toho, jak intenzivní zemědělství může narušit rovnováhu a z přirozených mechanismů vytvářet problémy.
Nepřítel číslo 3: Zvýšená náchylnost k nemocem
S nedostatkem nutričně pestré stravy je spojena i zvýšená náchylnost včelstev k nemocem či působení parazitů. U včel konzumujících omezenou stravu v rámci monokultur je až o 50 % vyšší pravděpodobnost, že uhynou v důsledku expozice neonikotinoidům. Zvýšenou náchylnost k nemocem ještě více umocňuje stres, kterému jsou včelstva vystavena během přepravy na velké vzdálenosti.
Dalším faktorem je vysoká koncentrace včel z různých oblastí na jednom místě – v době opylování mandlovníků se v Kalifornii každoročně soustředí až dva miliony včelstev. Včely z jednotlivých úlů přicházejí do vzájemného kontaktu, sdílejí květy i vodní zdroje, a tím výrazně narůstá riziko přenosu chorob a parazitů. Takové podmínky usnadňují šíření infekcí napříč populací, čímž dále zhoršují stav už tak stresovaných a oslabených včelstev.
Nepřítel číslo 4: Nucené narušení životního rytmu včel
Vzhledem k tomu, že k opylování mandloní dochází brzy na jaře (na přelomu února a března) - ovšem v oblastech s odlišným klimatem - jsou včely převáženy tisíce kilometrů na místa, kde jaro přichází mnohem dříve než v jejich původním prostředí.
Včelaři tak svá včelstva ze zimního klidu vyrušují zhruba o měsíc dřív, než je pro ně přirozené. Včely jsou namísto postupného „probouzení“, které by odpovídalo místnímu počasí, během několika dnů vystaveny, náhlému skoku do jara. Tím dochází k narušení jejich biologického rytmu, což může mít negativní dopady na jejich zdraví.
A jako “bonus”: Život plný stresu
V neposlední řadě je nutné zmínit také celkově nevyhovující a stresující prostředí, ve kterém jsou včely chovány. Včelstva jsou pravidelně i se svými úly přepravována na nákladních vozech, a to na vzdálenosti několika tisíc kilometrů. Samotný proces přepravy – nakládání, dlouhé cesty a následné vykládání – je pro včely extrémně stresující. V uzavřených úlech jsou desítky hodin vystaveny nepřirozeným podmínkám, jako je nedostatek ventilace, otřesy, změny teplot a hluk. Tento stres se přidává k dalším výše zmíněným zátěžím, jako je nedostatek nutričně pestré stravy, vystavení pesticidům a narušení biologického rytmu, což zvyšuje jejich náchylnost k nemocem a parazitům. Po skončení opylovací sezóny kalifornských mandloní putují včelstva často do jiných lokalit v USA, kde se stejný scénář opakuje s jinými plodinami, jako jsou třešně, švestky, jablka či avokáda. Pro včelstva to znamená život v nepřirozeném rytmu plném stresu a změn.
Řešení mohou představovat španělské mandle
Pokud jste se během čtení tohoto článku zděsili, že budete muset zvážit vyřazení mandlí či mandlového mléka ze svého jídelníčku, můžeme vás uklidnit. Ekologičtější i humánnější alternativu totiž představují mandle ze Španělska. Pyrenejský poloostrov je druhým největším producentem mandlí na světě a zároveň se zde mandle pěstují diametrálně odlišným způsobem než v Kalifornii. Ve Španělsku se k zavlažování z velké části využívá dešťová voda a pesticidy jsou používány ve významně menší míře.
A co je nejdůležitější rozdíl: ve Španělsku se již více než 50 let pěstují především samosprašné mandle, které k opylení nepotřebují včely ani jiné opylovače. Pěstování mandlí ve Španělsku je tedy ohleduplnější ke včelám i životnímu prostředí. Pro nás Evropany navíc španělská produkce představuje významně nižší uhlíkovou stopu.
K ekologickému pěstování mandlí bez použití kočovných včelstev se zavazují i někteří menší producenti mandlí v dalších evropských státech, ba dokonce i přímo ve zmíněné Kalifornii. Podporují divoké opylovače a používají udržitelnější metody zavlažování, což je skvělá zpráva. Až tedy dostanete chuť na mandle či mandlové mléko, zvažte, koho svým nákupem podpoříte a sáhněte raději po mandlích od uvědomělých pěstitelů.
Zaujalo vás toto téma? Zajímá vás, jaký vliv má lidské působení a honba za maximální produkcí na včely? Pak vám doporučujeme ke zhlédnutí dokument Víc než jen med. Využívání hospodářských včelstev pro opylování mandloňových sadů v Kalifornii je jedním z témat filmu hledajícího odpovědi na otázku příčin vymírání včel. Tento působivý, znepokojující a zároveň inspirativní snímek nabízí hlubší pohled do světa včel a odhaluje širší souvislosti, které ohrožují jejich existenci. A také to, jak úzce je jejich přežití propojeno s tím naším.
Americké včelaře převážející úly po celé zemi, aby zajistili opylování mandloní a dalších plodin, sleduje také dokument The Pollinators. Ukazuje, jak je dnešní zemědělství a potravinový systém závislý na migrujících včelstvech, jaké to má důsledky pro jejich zdraví a přežití, a proč by nás to mělo zajímat.
