Málokdo si uvědomuje, že stejně jako ostatní živočichové potřebuje správný pitný režim i hmyz. Včely přitom nejsou výjimkou. Navíc tím, že včelstvo čítá tolik jedinců, je spotřeba vody na jeden úl relativně velká. Na co včely potřebují vodu, jak si ji obstarávají a jak jim můžeme při jejím shánění pomoci?
Spotřeba vody u včel není zanedbatelná
Jedno včelstvo spotřebuje v průměru asi 200 ml vody denně. Nezdá se to jako velké množství, ale průměrný třeba 12litrový kýbl mají včelky tímto tempem spotřebovaný za dva měsíce. A to hovoříme o jednom včelstvu – na jednom stanovišti jich téměř jistě bude víc.
Nejvíce vody spotřebují včely v době plodování, tedy hlavně na jaře. Jedná se až o půl litru vody denně na včelstvo. Pokud ale v létě dojde k alespoň několikadenní vlně veder, může včelstvo v tomto období spotřebovat i litr vody za den. Nejnižší spotřeba vody je pak v klidovém období podzimu a zimy. Vodu včely získávají také z nektaru, takže v období snůšky si při běžných teplotách mohou vystačit s vodou ze snůšky. Proto máte-li doma pítko a najednou si všimnete menší návštěvnosti, může to být způsobeno právě tím, že včely začaly se sběrem nektaru a jejich potřeba shánění vody se tak snížila.
Včela při jednom letu pobere cca 40 - 60 mg vody, toto množství se však může lišit v závislosti na velikosti včely, vzdálenosti zdroje vody od úlu, počasí, okolní teplotě a vlhkosti vzduchu a dalších faktorech. Nicméně pokud předpokládáme toto množství donesené vody do úlu jednou včelou, znamená to kolem 3 333 - 5 000 letů, aby se pokryla výše uvedená 200ml průměrná denní spotřeba včelstva.
Na co včely vodu používají
Je jasné, že primárním důvodem pro používání vody u včel je ukojení žízně. To však není zdaleka to jediné, na co včely vodu potřebují. Důležitá je i pro výživu plodu, která má formu krmné kašičky s obsahem 60 % vody. Vodu včelstvo využívá na ředění uložených zásob, jsou-li příliš husté pro konzumaci, ke zpracování pylu, ale také pro udržování optimální teploty a vlhkosti v úlu.
Chlazení úlu
Jak již bylo řečeno, včely využívají vodu také k udržení optimální teploty a vlhkosti uvnitř úlu. A to zejména v letních vedrech, kdy by se za normálních okolností nejspíš uvařily. Pro chlazení úlu pomocí vody mají včely k dispozici dvě různé metody, které mohou libovolně kombinovat.
V rámci první metody pohybují včely jazýčkem v pomalém tempu tam a zpět. Tímto způsobem dochází k průběžnému čerpání a rozprostírání vody do větší plochy u kořene jazýčku. Tím se zvýší odpařování, včely se tak ochlazují a následně snižují i teplotu v úlu.
Optimální teploty a vlhkosti dosáhnou včely i druhou metodou, kdy donesenou vodu rozprostřou okolo buněk s plodem a její odpar pomáhá úl ochlazovat. Včely si rychlost odpařování regulují množstvím a rychlostí proudícího vzduchu, když organizovaným máváním křídel vytvoří důmyslný ventilátor. Část včel, které se o větrání starají, se seřadí ve stejném směru na stěnách uvnitř úlu, ostatní se rozprostřou u vchodu do úlu (na česně), hlavičkami se otočí směrem do úlu a máváním křídel zajišťují cirkulaci vzduchu uvnitř úlu. Mávání křídel při větrání se liší od toho při letu, jeho cílem je docílit vodorovného proudění vzduchu. Větrající včelky na česnu poznáte podle vyklenutého držení těla.
Úžasná efektivita včelího systému chlazení úlu byla prokázana pokusem, kdy bylo včelstvo umístěno do lávové oblasti, kde čelilo teplotám okolo 60 °C a i v těchto extrémních podmínkách dokázalo udržovat teplotu uvnitř úlu do 36 °C.
Cesta vody do úlu
Vodu přirozeně nepijí jen včely létavky, které se jediné dostanou ven, ale i další osazenstvo úlu. Proto létavky kromě pylu a nektaru sbírají právě i vodu, kterou potom „distribuují“ ostatním. Možná jste někdy přemýšleli nad tím, kde vlastně včely vodu skladují. Odpověď zní: nikde.
Létavky totiž vodu transportují v medných váčcích přímo mladuškám, které vodu roznášejí podle potřeby po celém úle. Mladušky přitom slouží jako živý rezervoár - vodu mají v útrobách, usadí se s ní poblíž otevřeného plodu a čekají, až krmičky plodu vodu využijí, načež se vydají pro další. Jednoduše geniální řešení.
Intenzita donášky vody je regulována podle aktuální poptávky v úlu, resp. podle toho, jak dlouho nosičkám trvá najít včelu, která vodu přijme. V případě, že nosičky s nákladem vody ihned najdou odběratelky, budou v donášení vody pokračovat, příp. vyšlou svým "tancem" informaci, že je třeba řady nosiček vody posílit. Pokud budou na odběr vody čekat, počet včel vyletujících pro vodu se sníží a svou aktivitu přesměrují na jinou činnost.
A jak to včely dělají v zimě, kdy nelétají mimo úl a při použití této strategie by tedy umřely žízní? Jejich řešení je velice jednoduché a důmyslné zároveň - využívají zkondenzované krůpěje tzv. metabolické vody, která se uvolňuje během procesů trávení cukrů ze zimních zásob a dýcháním.
Jak můžeme (nejen) včelám při shánění vody pomoci?
Zejména parné letní dny jsou pro hmyz obdobím, kdy se voda ve volné přírodě hledá obtížně a její sběr může pro včely znamenat dlouhé a náročné lety. Proto chcete-li včelkám a hmyzu vůbec pomoci, umístěte do své zahrady, na terasu či okenní parapet pítko, které bude vítanou pomocí v suchých dnech. Každý další zdroj vody může pomoci.
Pokud musí včelky pro vodu létat daleko od úlu, vynakládají tak zbytečně mnoho úsilí na úkor sběru nektaru. Dlouhé lety pro vodu jsou navíc pro včelky poměrně nebezpečné, do úlu se totiž na rozdíl od výprav za nektarem a pylem vrací bez zásob, ze kterých by mohly dočerpat energii. „Náklad“ studené vody navíc může včelky výrazně ochladit a při dlouhé cestě může podchlazení včelku stát i život.
Právě proto se také doporučuje, aby voda, kterou včely sbírají, v ideálním případě měla vyšší teplotu, než je teplota okolního vzduchu, a to hlavně zpočátku včelařské sezóny, tedy na jaře, kdy je spotřeba vody ve včelstvu nejvyšší. Pro jednoduchý ohřev vody v pítku lze využít slunce: do nádobky - pítka (čím tmavšího, tím lépe) umístíte dnem nahoru skleněnou lahev, z níž bude například přes mech či podobný materiál voda postupně prosakovat. Pokud včelám poskytnete jen samotné pítko, nic se neděje, včely si z něj vezmou vodu tak či onak. Ale pokud jim vodu výše zmíněným způsobem ohřejete, tak jim to pomůže.
Pokud už se pro pítko rozhodnete, myslete na jeho pravidelné doplňování. Včelky totiž nejenže upřednostňují zdroje vody co nejblíže svému domovu, ale také hlavně ty, které jsou spolehlivé a nevysychají. Jakmile je nějaký zdroj zklame, najdou si za něj náhradu, i když bude třeba dál.
Včely upřednostňují vodu, která je takříkajíc přírodně upravená. Což znamená, že - pro mnohé z nás často překvapivě - dávají před dokonale čistou, čirou vodou v pítku spíše přednost vodě z jiných zdrojů - z louží, potoků, hromady mokrého listí, mechu, slizkého květináče či kompostu a rády využívají také močůvku. Preferují totiž vodu bohatou na minerály.
Proto chcete-li včelkám dopřát zdroj vody, je ideální nabrat do pítka vodu třeba z potoka nebo z rybníka, případně ze sudu, do něhož sbíráte „dešťovku“. S čistotou nádoby si také nemusíte zvlášť lámat hlavu. Naopak, včely mají raději vodu špinavou a klidně i bahnitou. Můžete jim ji také mírně (v maximální koncentraci 1 g na 1 l vody) osolit, bude pro ně lákavější.
Kromě toho, že pítkem včelkám, motýlům a dalšímu hmyzu uděláte dobrou službu, může se pítko stát i krásnou ozdobou vaší zahrady či balkonu a nabídne vám krásnou podívanou na čilý ruch hmyzích návštěvníků. Pítko si můžete zakoupit již hotové, a nebo si ho vyrobit sami k obrazu svému. Tipy pro výrobu, ale také správné umístění i na co dát při jeho výrobě a instalaci pozor, aby nebylo pro včelky nebezpečné, se dozvíte v článku Jak vyrobit pítko pro včely a hmyz.
