Kalendář včelaře Milana Plevy: září v úlu - nastává klidnější období

S příchodem babího léta začíná být aktivita včelek mírnější, i když stále vylétají z úlu sbírat pyl a nektar. Během září se také rodí generace zimních dlouhověkých včel, která přežije až do jara. Pro včelaře zase přichází ideální období pro výměnu matky, pokud je už starší nebo nemá potřebné chovatelské vlastnosti. I když hlavní snůška už skončila, na česnech a kolem úlu je stále pilno.

Příroda už pomalu odkvétá

Nabídka pylu v září už není tak rozsáhlá, včelky si ovšem své najdou. Na loukách mohou navštěvovat poslední kvetoucí rostliny – lopuchy, zlatobýly, světlice, heřmánky nebo chrpy.

Na zahrádkách chodí včelky sbírat pyl a nektar z květů chryzantém, hvězdnic nebo ocúnů. Můžete tam často spatřit i krásné žluté květy topinamburů, které se podobají květům slunečnic. Dále jsou to třapatka nachová (echinacea), rozchodníkovce, břečťany i levandule. Právě levandule navštěvují hojně naše včelky v Potštejně.

Rodí se generace zimních dlouhověkých včel

Pokud je počasí ještě slunečné a příznivé, včelky jsou stále aktivní. Babího léta využívají k doplnění pylových a nektarových zásob a stále pilně navštěvují květy na zahrádkách i loukách. S nižší denní i noční teplotou se však jejich aktivita na česnech i v úlech snižuje. Včelky s každým stupněm teploty dolů pociťují, že skončilo období hojnosti. Matka to pochopitelně ví také, proto klade stále menší plochy plodu.

V září včelstvo pokračuje ve vychovávání mladých včel, které se začaly líhnout již v srpnu a v úlu přečkají celou zimu. Včelaři je nazývají dlouhověká generace včel, protože se dožijí několikanásobku běžného věku včel. Zatímco letní generace včel se dožije průměrně 6 až 8 týdnů, dlouhověké včely budou žít až do jara, tedy přibližně 6 až 8 měsíců.

Rozdíl v době dožití je dán především tím, že o letní generaci včel se staralo méně včel „kojiček“ a zároveň měly letní včely během svého života nepoměrně více práce než včely dlouhověké. Díky úspornějšímu způsobu života se tedy prodlužuje včelí věk.

Konec dokrmování a léčby varroázy

Včelař už by začátkem září měl mít včely dokrmené a další zásoby jim nedávat. Pokud by naopak zásoby doplňoval dále, většina dlouhověkých včel by se předčasně upracovala a včelstvo by bohužel nemuselo přežít do jara. V září už by tedy měly mít včely připravené všechny zásoby na zimu.

Během září se včelař také věnuje léčbě varroázy. V současné době se musí o léčbu starat sám (veterina již neurčuje kdy a jak se má léčit) dle svého uvážení, znalostí a nebo podle společného postupu celé základní organizace včelařů, kde má umístěná včelstva. Díky tomu si včelař může zvolit i přírodní léčiva, která jsou také účinná a zároveň šetrná. Situace je vážná a proto je potřeba sledovat vývoj tohoto škůdce po celý rok, provádět prevenci a při zvyšujícím se výskytu začít léčit.

Včelař se věnuje servisním záležitostem

Včelař v září často třídí plásty na ty, které může rovnou uskladnit, a další, které je potřeba vyvařit. Pečlivě zkontroluje dobré uskladnění plástů, aby se mu do nich přes zimu nepustil zavíječ voskový.

Zavíječ voskový na plástu a vpravo plást poničený a opředený vlákny housenek zavíječů. Foto: flickr, flickr, autor: Maja Dumat, CC BY 2.0

Někteří včelaři pro uskladnění plástů používají chladící komoru, tedy místo s teplotou pod 10 °C. Pokud včelař takové chladnější místo nemá, musí kvůli dezinfekci místo opakovaně sířit sirnými knoty. Proti zavíječovi se dá bránit i tak, že včelař z nástavků vytvoří „komín“, který způsobí průvan a spolehlivě ho odradí. Plásty ovšem musí stavět dále od sebe, aby byl průvan skutečně mezi každým jednotlivým z nich. Zavíječ průvan nesnáší, takže se v takovém prostředí určitě neusídlí.

Vhodný měsíc pro výměnu matek

Září je pro včelaře perfektním měsícem k výměně matek, protože v tomto období včelky novou matku snáze přijmou. Samy totiž tuší, že by novou matku do zimy již vychovat nestihly.

Matky se samozřejmě mohou měnit i v jiných obdobích – například v době snůšky, protože to už je včelstvo silné a líhnou se nové a nové včelky. Proto vůbec nevadí, že když se bude matka vyměňovat, nastane určité období bez kladení. Do další snůšky to ale nová matka dožene a včelky tento akt nijak neoslabí.

Určitá období výměnám matek naopak nepřejí – zcela nevhodná je doba rojení nebo jaro. Na jaře potřebujeme, aby matka kladla a včelstvo sílilo. Kdyby včelař vyměnil matku na jaře, tak by zbytečně oddálil dobu tolik potřebného kladení. V období rojení pak včely nejeví o nové matky zájem.

Včelí matka - modře označená

Jak se vyměňuje a přidává matka?

Včelař si může novou matku zakoupit u jiného včelaře s ověřeným chovem nebo si novou matku získat z vlastního chovu. Novou matku pak může přidávat hned několika způsoby. Nejprve ovšem musí najít starou matku a ze včelstva ji odstranit. Poté se snaží o to, aby včelky přijaly novou matku. Toho lze docílit hned několika způsoby:

• Včelař vloží novou matku do speciální klícky a vstupní otvor uzavře medocukrovým těstem, tzv. koláčem. Včelky se k ní za dva až tři dny dostanou a během té doby si zvyknou na její feromony a přijmou ji za svou.

• V létě může vytvořený oddělek s vhodnou matkou včelař umístit nad staré včelstvo a oddělit je od sebe pouze děrovanou vrstvou novin. Podobně jako v prvním případě si na sebe včelky zvyknou, než se k sobě prokoušou. Včelky si pak zpravidla ponechají letošní mladou matku.

• Včelař může novou matku také pokropit medovou nebo cukrovou vodou a položit ji na rámky. Včelky pak začnou matku olizovat a přijmou ji za svou.

Může si včelstvo vyměnit matku samo?

Ano, včelaři takovému způsobu výměny říkají tichá výměna a považují ho za nejlepší způsob výměny. Včelstva v tomto případě narazí jen jeden nebo dva matečníky a většinou uprostřed plástu.

Matečník uprostřed plástu

I po oplodnění nové matky se může stát, že stará matka ještě v úlu nějaký čas zůstává. Pohybuje se na jiném místě než mladá matka a dokonce i trochu klade. Po určité době se včelky staré matky zbaví, udělají to tak, že ji přestanou krmit a stará matka zemře.

Proč se matky vyměňují?

Přidávání nové matky je pro včelaře náročná zootechnická operace, kterou může provést výše popsanými způsoby anebo zvolit některý z vlastních osvědčených způsobů. Při výměnách včelař nahrazuje všechny jednoleté matky, které vykazují chovatelsky nepřijatelné vlastnosti. Do třetího roku života si včelař ponechává ty matky, které mají vynikající chovatelské vlastnosti, jsou v kondici, zdravotně prospívají a včelař s nimi počítá jako s plemennými.

Jenom u zcela výjimečně hodnotných tříletých matek včelař riskuje jejich přezimování do čtvrtého roku. V tom případě ovšem musí včelař počítat s tím, že včelstvo s takovou matkou nepodá žádný úctyhodný výkon anebo se může stát, že včelstvo během reprodukčního či produkčního období provede samo tichou výměnu. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jsem párkrát zažil matky, které byly i ve čtyřech letech naprosto výborné. Včelař si matku do čtyř let nechává především proto, že chce odchovat od vynikající matky ještě další dcery a syny. Starší matka už je spíše výjimkou, protože matky se obvykle dožívají tří až pěti let.

Účinnost včelího jedu

I když včelky nejsou v září už tolik aktivní, jako tomu bylo v předchozích měsících, může se snadno stát, že i tak dostanete v přírodě žihadlo.

Na to, že chvilka bolesti dovede vyřešit spoustu potíží, přišli lidé relativně brzy. Všimli si toho zejména díky včelařům, kteří jsou zvyklí nějaké to žihadlo občas schytat. Včelaři netrpěli revmatem ani dnou, a tak začali lidoví léčitelé zkoumat účinky včelího bodnutí. Na mnohé věci už přišli, ovšem jeho účinky nepřestávají člověka překvapovat ani dnes.

Žihadlo s jedovým váčkem

Včelí jed se ovšem přidává i do mastí, zkuste například promasírovat klouby naší Mastí s apisinem, nyní si ji můžete zakoupit i ve větším balení. Apisinová mast udrží masírované klouby v dobrém stavu a uleví od vleklých potíží, prokrvuje pokožku v oblasti bolestivých kloubů a pomáhá odstranit jejich bolest. Stačí opravdu malé množství masti se včelím jedem a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.

Klidný úl – klidný včelař

V září včelaři víceméně skončila základní práce kolem včel a může si stejně jako ony dopřát klid. Věnuje se papírování, protože i včelaři jsou povinni o své činnosti vést jistou evidenci a podávat hlášení. A s radostí dál pozoruje krásný a čilý ruch na česnech. Ostražitý bývá jenom na to, aby se v září neobjevila snůška z medovice – melicitózy, v takovém případě by totiž musel učinit opatření, aby snůška nezůstala ve včelstvu na zimu. Medovicový med může totiž včelám v zimě způsobit úplavici. Jak? O tom vám řekneme více v prosincovém díle našeho kalendáře.

Tato medovice od mšic se vyskytuje nejčastěji na modřínech a smrcích a vždycky je lepší, když ji objeví jako první včelař, nikoli včelky. Bedliví včelaři si proto pozorně prohlíží větvičky stromů v blízkosti stanoviště včel a zjišťují, jestli se na nich nepřemnožila mšice medovnice velká, ojíněná nebo černoskrvnná, které melicitózu způsobují. Včelař zároveň dbá na to, aby se mu do úlu nedostali malí návštěvníci, například myšky či jiní vetřelci. Například tak, že zúží česno. Při pozorování česen si pak včelaři plánují podzimní a zimní udržovací práce, třeba na včelařském nářadí nebo vyvařování vosku.