„Jen si ještě přislaďte,“ nabádají nás dodnes babičky u hrnku s čajem. Na stole přitom zpravidla stojí miska napěchovaná bílým cukrem, jehož nadměrná konzumace prokazatelně stojí za celou řadou zdravotních problémů. Co tedy máme babičce na takovou nabídku odpovědět?
Bílý cukr jako metla lidstva
Už od dob Rakouska-Uherska jsme ve výrobě cukru výrazně vyčnívali, dodnes je nám známé i jméno Jakuba Kryštofa Rada, který si roku 1843 nechal patentovat výrobu kostkovaného cukru. Tehdy byl cukr vzácností a drahou surovinou, která ostatně ještě za první republiky byla významným exportním artiklem.
Jak se ale výroba postupně rozšiřovala a cena cukru klesala, pronikal čim dál tím více do našich domovů a potravin. Začali jsme jej brát jako něco zcela normálního, nad jeho konzumací už vůbec nepřemýšlíme a k doslazování jsme od dětství dokonce i pobízeni. Třeba zrovna našimi babičkami, které jej ještě mají spojený s blahobytem a nadstandardem. No tak, přislaďte si, nebo nás urazíte!
Bílý cukr má přitom takových negativních účinků, že bychom je mohli popisovat hned v několika samostatných článcích. Ten největší můžete vidět každý den při cestě do práce – přibližně 70 % naší populace trpí nadváhou, třetina dokonce přímo obezitou. Je to opravdu hanba, ale od roku 2015 jsme nejtlustší národ v Evropě.
Cukr přitom není jen tak na přilepšenou a neškodným doplňkem, jak si často myslíme – přispívá naopak k odčerpávání látek prospěšných pro náš organismus, například ke snižování hladiny hořčíku, mědi či vápníku. Podílí se tak na oslabení imunity a například i zhoršení pleti. Sám o sobě jinak neobsahuje žádné živiny, o všechny přijde během rafinace.
Pokud jste se již setkali s pojmem překyselení organismu, tak věřte, že právě nadměrné slazení cukrem k němu výrazně přispívá. První radou při překyselení je zvýšit přísun vody, což sice často svědomitě uděláme, ale často sáhneme po ochucených vodách či limonádách, které jsou cukrem doslova nadopované. Tím ještě přiložíme pod kotel.
A abychom to dále nenatahovali a vydali se raději za světlem v tunelu, bílý cukr může přispívat k výkyvům nálad, u dětí k poruchám koncentrace, vzniku diabetu (ve kterém jsme také v Evropě přeborníci) a samozřejmě vzniku zubních kazů.
Umělé náhražky středem studií
Diabetici a všichni, kterým záleží na štíhlé linii, vybírají limonády bez cukru a sladí umělými sladidly. Jejich účinky na organismus jsou ale už dlouhé roky předmětem debat.
A proto? Slaďte zdravěji!
Alternativ k běžnému cukru je opravdu mnoho, zvláště v souvislosti s rozvojem zdravé RAW kuchyně (studené vaření). Nemají zpravidla ale tak velké sladicí účinky, na které jsme od dětství zvyklí a často mají nezvyklou chuť, takže jak se zdá, bílý cukr tu s námi bude ještě hodně dlouho.
Dobrou náhradou klasického cukru může být třtinový cukr, který neprochází rafinací a i chuťově mnohým z nás vyhovuje. Pro naše tělo je lépe využitelný, je nutričně o něco hodnotnější než bílý cukr a nezatěžuje tolik organismus. Ale co se týká energetické hodnoty, je s bílým cukrem srovnatelný. Při nákupu třtinového cukru však buďte pozorní, v některých případech se totiž za "třtinovým cukrem" může skrývat obyčejný bílý rafinovaný cukr, který je obarven například karamelem.
Další možností je melasa, nazývaná také černé zlato, která vzniká jako odpad při výrobě bílého cukru. Platí pro ni to samé co pro třtinový cukr, z hlediska složení ale obsahuje více minerálů a vitamínů a navíc má až o polovinu méně kalorií než bílý cukr. Má ovšem poměrně specifickou chuť, na kterou si možná budete chvilku muset zvykat.
Velmi populární začínají být pro slazení přírodní sirupy, například javorový, datlový, agávový, jakonový či čekankový, ale patří sem také obilné sirupy a slady (ječmenný slad, sirup pšeničný, kukuřičný či rýžový). Jsou to již dražší alternativy, jejich složení a nutriční hodnoty ale o něco více prospívají našemu organismu než bílý cukr. Například čekankový sirup je zajímavý také tím, že obsahuje velké množství rozpustné vlákniny (inulin).
Velmi chutný je také kokosový cukr, který si prosím nepleťte s problematikou palmového oleje. Tento cukr se získává z nektaru květů kokosových palem. Je to přírodní sladidlo, které je o něco výživnější než běžný rafinovaný cukr, obsahuje malá množství minerálů a vlákniny.
Čím si dnes osladíte čaj?
Nesmíme zapomenout na hit dnešních dní – stévii. Neobsahuje žádné kalorie, glukózu uvolňuje při trávení postupně, nepodporuje kazivost zubů. Kdo sladí stévií, nemá tak často chuť na sladké a navíc podpoří svůj organismus v boji proti řadě bakterií. Mimochodem, podle mnoha názorů tlumí i chuť na cigaretu.
Nebyli bychom to my, pokud bychom nezmínili med. Je používán už nejméně 4000 let na to, abychom byli zdravější, a nejenom proto, že je sladký a dobře chutná. Med dodává tělu energii bez zatěžování trávicího traktu, měl by být základním článkem výživy každého člověka, protože zpomaluje stárnutí těla a v přiměřeném množství je i lékem.1 Je ideální pro běžné slazení, do čaje, ale i na pečení. Pokud vás zajímá, jak je to se zachováním prospěšných látek v medu při jeho zahřívání, mrkněte na článek Při pečení nebo slazení horkého čaje se med neznehodnotí. Další výhodou medu je, že na rozdíl od cukru se po něm nekazí zuby, ale naopak pomáhá proti bakteriím, které za příčinou zubních kazů stojí.
Snad jsme vám tímto článkem rozšířili obzory a při příští návštěvě babičky si už bílý cukr nedosypete. Raději ji poproste o český med, určitě nějaký bude mít ;-) Nezapomínejte však, že i když uvedené alternativy bílého cukru jsou pro náš organismus přínosnější, je pro naše zdraví nejdůležitější kolik sladíme než čím sladíme.
1 Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydala Mgr. Andrea Lenochová, Olomouc, 2015, str. 9, 10 Zpět
