Na Vánoce dodržujeme celou řadu zvyků, u kterých ale často ani nevíme, jak vznikly. Blížící se svátky nás donutily se nad tím zamyslet, nejznámější české vánoční zvyky sesumírovat a vypátrat, jaký vlastně mají původ.
Ačkoli mají v dnešní době vánoční svátky z velké části materialistický nádech, vážit bychom si na nich měli hlavně lásky a přátelství, které upevňujeme při velkém rodinném setkání či vzájemných návštěvách. Stejně jako naši předci.
Ti neměli nákupní centra a televize, společné chvíle tedy trávili opravdu spolu a ne jen vedle sebe. Z těchto setkání postupně vzniklo mnoho nejrůznějších tradic a zvyků, které do Vánoc vnesly řád a zároveň měly zajistit zdraví, lásku a štěstí. Neměli bychom na ně zapomínat, je to lepší než televize ;-)
Adventní věnec
Rozhodně nejrozšířenější vánoční tradicí v tuzemsku je zapalování svíček na adventním věnci. Tato tradice k nám přišla z Německa v druhé polovině 20. století. Věnec se svícemi je používán k symbolickému odpočítávání čtyř adventních týdnů. První advent přitom vždy začíná první neděli po 26. listopadu. Každá z těchto neděl má speciální název: začíná železnou, pokračuje bronzovou, stříbrnou a končí zlatou.
A jaká je symoblika adventního věnce? Věnec pomyslně představuje Kristův kříž, u kterého jsou velmi důležité barvy svíček a stuh. Ty by totiž měly být fialové (znamená důstojnost a pokání) až na třetí svíčku v pořadí po směru hodinových ručiček, která má být růžová (ve znamení přátelství). Někdy se můžete setkat i s věnci, které mají uprostřed pátou bílou svíčku – ta symbolizuje Krista a zapaluje se na Štědrý den.
Pokud byste si ještě přeci jen rádi vyrobili vlastní adventní věnec, třeba se svíčkami ze včelího vosku, podívejte se na video, na kterém vám Hanka Plevová poradí a názorně ukáže jak si ho jednoduše můžete vyrobit doma.
Vánoční pouštění skořápek se svíčkou
Vánoční tradice pouštění lodiček je bezpochyby jedna z nejpoetičtějších tradic, která se v našich domácnostech dodržuje. Jak si lodičky vyrobit? Do prázdných půlek skořápek vlašských ořechů vložíte malinkou svíčku, nebo knot, který zakapete voskem.
Můžete si také zakoupit hotové voňavé plovoucí svíčky ze včelího vosku, u kterých vám na rozdíl od těch skořápkových zaručujeme, že svíčky vydrží na vodě alespoň chvíli plout.
Svíčky vypustíte do větší nádoby s vodou a sledujete jejich dráhu, která ukazuje, jak se vám bude dařit. Existuje přitom hned několik vysvětlení, co pohyby lodiček znamenají.
Například když se lodička pustí doprostřed vodní plochy, znamená to, že se vydáte na cesty. Pokud se naopak drží při krajích, budete doma. Když se lodičky vzájemně dotýkají, signalizují silné citové pouto obou osob. A když svíčka dlouho svítí? Znamená dlouhý a štastný život.
Zlaté prasátko
Pověra, kterou můžete znát i z jedné dnes už legendární české reklamy. Praví, že tomu, kdo se na Štědrý den postí, se před Štědrovečerní večeří zjeví zlaté prasátko. Vidět zlaté prasátko znamená štěstí a hojnost v následujícím roce.
Tradiční je držení půstu od půlnoci před Štědrým dnem do západu slunce, tedy do východu první hvězdy na Štědrý večer. Právě první štědrovečerní hvězda se uvádí jako jedna z možností, která mohla zlaté prasátko představovat.
Zlaté prasátko se také mohlo zjevovat na stěnách či stropě v odlescích od rozsvíceného vánočního stromečku. Při troše štěstí a fantazie se vám (pokud se poctivě postíte ;-) určitě podaří v odlescích tvar připomínající prasátko najít. Traduje se také, že ve starých dobách rodiče odměňovali trpělivé děti tím, že jim na zeď pomocí zrcátka házeli odlesky, které zlaté prasátko připomínaly.
Vánoční půst bývá dodržován zpravidla ve dvou podobách. Podle jedné z variant stačí pro dodržení půstu nejíst žádné maso, podle jiných zvyklostí se po celý den až do štědrovečerní večeře nesmí jíst vůbec nic. Zkusíte letos ulovit své zlaté prasátko?
Lití olova
Lití olova se váže dokonce až ke „keltské magii vody“, a je to proto jeden z nejstarších vánočních zvyků vůbec. Na počátku 20. století patřil dokonce mezi nejrozšířenější, k úpadku tohoto zvyku ale došlo během světových válek, kdy byl olova nedostatek a začal se používat vosk či vaječný bílek. Ty bohužel nedávají tak pěkné výsledky a tradice se rozpadla.
Ideální je pro tavení použít olovo, které se prodává v rybářských potřebách jako zátěž na vlasec. Prodávají se ale i hotové sady. Olovo vložíme do kovové nádoby (například na lžíci či naběračku) a nad svíčkou jej roztavíme.
Když je olovo roztavené, odlijeme jej do kovové či dřevěné nádoby se studenou vodou a počkáme přibližně 5 minut až úplně ztuhne. Při vynadávání buďte opatrní, neboť odlitky jsou velmi křehké.
Podle tvaru olova se pak hádá, co koho čeká. Například rovné čáry znamenají klidný a spokojený život, dva spojené kruhy zase svatbu. Každý může v symbolech vidět jiný smysl, a i proto je tento zvyk tak oblíbený a užijete si u něj spoustu legrace.
Házení pantoflem
Zvyk, který je určen pouze svobodným dívkám. Při házení pantoflem můžete vybrat dva způsoby – jednodušší (hází se rukou) a složitější (vykopává se přímo z nohy). Je přitom jedno, jestli levou nebo pravou. Vždy je základem stát zády ke dveřím a pantofel hodit či kopnout za sebe.
Pokud špička pantofle míří směrem ke dveřím, čeká v příštím roce dívku svatba. V případě, že míří jinam, může si ješte nejméně jeden rok užívat svobody. Která možnost bude mít u dnešních slečen radostnější odezvu? :-)
