Jaro je v plné síle, prodlužující se dny plné slunce nabíjí přírodu energií. Vše kolem nás ožívá, roste, kvete, voní, zpívá, bzučí, raduje se a slibuje nový život. Jaro je časem lásky, nejen nám lidem se v tomto období zapalují lýtka a nejen pro nás je jaro oblíbeným svatebním obdobím. Včelí "svatba" je poněkud jiná než ty lidské. Včelí svatební let probíhá pouze jednou v životě královny, zato se při něm vystřídá minimálně deset partnerů a navíc tuto událost doprovází ostatní včelky - družičky.
Tradiční uspořádání včelího společenství
Když se v médiích objevuje dnes hojně skloňovaný pojem „tradiční rodina“, znamená to matka, otec a dvě děti. U včel by takové tradiční rodině odpovídala jedna královna (či matka), která plní ve včelstvu klíčovou úlohu, protože plodí potomstvo. Druhý pilíř představují pracovité včelky, které se starají o potomstvo, zásoby a ve včelstvu společně zajišťují úplně vše. Třetí kategorií obyvatel úlu jsou trubci – samečci, kteří po splnění své reprodukční úlohy umírají.
Včelí královna mezi dělnicemi
I když je svatební let opravdu náročný, až skoro akrobatický kus, po něm už v trubčím životě nenásleduje nic. Z trubců se stávají kavárenští (nebo spíše plástoví) povaleči, kteří ujídají med, zatímco pilné včelky celý den pracují. V tomto ohledu se včelstvo poněkud liší od našeho, již poněkud přežitého, vnímání tradiční rodiny, kde muž zajišťuje prostředky na vše potřebné, zatímco žena se stará o děti a domácnost. Včelky si tímto tradičním způsobem s trubci role nerozdělují. Trubci nepomáhají v úlu prakticky s ničím, maximálně s ujídáním zásob, všechno musí zvládnout včelky.
Úloha trubce ve včelstvu
Zatímco včely se vylíhnou z oplodněných vajíček, stejně jako ve výjimečných případech i nové matky, trubci se líhnou z neoplodněných vajíček. V úlu zpravidla platí za „plástové povaleče“, protože toho oproti upracovaným včelám nemají zrovna mnoho na práci. Přispívají pouze k udržování optimální teploty v úlu, která je potřebná pro dobrý vývoj potomstva.
Najdete mezi dělnicemi tři bachraté trubce s velikýma očima?
Rychlí a sportovně zdatní trubci umírají při spáření. Pokud se trubec nespáří, vrací se do úlu a tam začíná jeho bezbřehé povalování. Trubci se zpravidla ve skupinkách válejí na plástvích a konzumují med. Včelkám se takové chování pochopitelně nelíbí, zvláště když se jedná o jedince, kteří už svoji přirozenou genetickou úlohu nesplní. Během července a srpna tedy čeká trubce neradostný osud. Včelky je přestanou do úlu pouštět, nechají je vyhladovět a postupně zesláblé samečky doslova vystrkají z úlu. Zesláblí a hladoví trubci dlouho nepřežijí.
O tom, že příroda neměla kromě rozmnožování s trubci příliš mnoho plánů, svědčí i jejich další vybavení pro život. Nemají voskotvorné žlázy, hltanovou žlázu a ve včelstvu se téměř nezúčastňují žádné činnosti. Zatímco včelky mají na svou obranu žihadlo, trubci se nemají čím bránit. Jsou na tom poměrně bídně i geneticky, oproti včelkám mají totiž jenom polovinu chromozomů. Život trubce je tedy skutečně osekaný jen na jedinou a primární funkci: dát život.
Trubci se připravují na páření od 8. dne věku
Mladí trubci osmý den svého života začínají vylétávat z úlu na tzv. trubčiště neboli trubčí shromaždiště, kde čekají na příležitost k páření s královnou. Každý den vyletuje trubec na trubčiště přibližně dvakrát až pětkrát a v mezičase se létá zpátky do úlu posilnit a nakrmit medem. Trubci jsou zkrátka pořádně poživační a ani čekání na páření nevydrží dlouho bez trošky lahodného medu.
Dva trubci se vydávají na cestu
Vyletující trubci nejsou věrni pouze svému úlu, ale mohou zalétávat na svačinku i do jiných včelstev, než ve kterých se narodili. A ačkoli včely si úl před cizími včelami neúprosně střeží, trubčího cizince do úlu vpustí. Tato zdánlivá promiskuita jenom přispívá ke genetické rozmanitosti včelstva, a tedy i jeho zdraví. Na druhou stranu mohou trubci takto přispět k šíření včelích onemocnění.
První a poslední rande na trubčišti
Jak najít trubčiště?
Jedním slovem - těžko. Zatím se nepodařilo zjistit, jak trubčiště najít. Víme, že jsou to klidná, bezvětrná a chráněná místa, není tu vysoký porost, zato se tu proletují celá hejna trubců. Není ani známé, jak trubčiště nalézají trubci a matky. Zkrátka a dobře příroda je mocná čarodějka a celou řadu tajemství si alespoň zatím ponechává pro sebe.
Když mladá královna dospěje, opustí úl a vykoná tzv. svatební (či snubní) let. Královna se s trubci setkává na trubčišti, kam se za účelem zásnub slétají za teplého a bezvětrného počasí trubci z celého okolí. K matce je láká vůně její mateří látky. Na svůj svatební let se budoucí královna vydává v doprovodu strážkyň - družiček. Její snubní prolet vypadá tak, že vystoupá do výšky okolo třiceti metrů, kde už na ní čeká pořádný zástup roztoužených samečků. Ve výšce třiceti metrů jsou termické proudy vzduchu, i proto probíhá milostný akt za poměrně rychlých letových rychlostí. Ne jednomu trubci se z toho zatočí hlava a úspěšně se s královnou spáří opravdu jenom ti nejrychlejší a nejbystřejší.
Ke svatebním letům obvykle dochází na jaře, v závislosti na počasí. Jakmile je dostatečné teplo a je třeba vychovat novou královnu, (o tom může rozhodnout včelař, nebo nechá včely, aby samy určily, kdy je vhodné matku nahradit) začíná výchova matky. Matka se líhne 16. den od nakladení vajíčka, pak asi 3-5 dnů dospívá. Panuška - mladá, ještě neoplodněná matka - následně vylétá na 2-3 orientační (cvičné) prolety v okolí úlu a postupně prodlužuje vzdálenost letu. Po 5. dnu již bývají královny pohlavně dospělé a vydávají se na snubní prolet.
Na svatební let dorazí i družičky
V průběhu snubního letu královně asistují další včely – družičky. Jedná se o včelky létavky, které na rozdíl od královny velmi dobře znají okolní krajinu, takže pomáhají královně s orientací v okolí a s návratem do úlu. Královna totiž mimo pár orientačních letů, svatební prolet a případné rojení z úlu nevylétá, nemá tak šanci okolí blíže poznat.
Tvoří tzv. „sardinkové hejno“ - větší množství družiček tak kromě orientace v krajině královnu může bránit před případným napadením predátory. V případě včel se může jednat o hmyzožravé ptáky, jako je rehek nebo sýkorka, nebo jiné dravce z řad hmyzu, např. květloliba včelího. Protože kolem královny lítá větší množství včel, predátor by se musel hodně snažit, aby si vybral právě včelí matku. Včelí asistentky po návratu královny do úlu matku očišťují od zbytků penisů a feromonů trubců, a až poté ji vpouští zpět do úlu.
Páření je extrémní sportovní výkon
Ti nejrychlejší a nejvytrvalejší trubci matku doženou a ve vzduchu se s ní spáří. A že to pro ně není nic jednoduchého, poznáte hned z popisu celého aktu:
Trubec musí matku přesně vyhledat, což se mu podaří díky její vůni, a rozpoznat její otevřený poševní otvor. Poté nasedá a vystřelí svůj penis do těla matky. Penis je v těle trubce umístěn „na ruby“ a po vystřelení z těla se obrací podobně jako gumová rukavice při úklidu. Tvoří ho dva výstupky ve tvaru vidliček – jimi se samčí pohlavní orgán zafixuje do pochvy. Pokud je sameček v páření úspěšný, v okamžiku fixace přepadá dozadu a umírá. Jeho penis pak zůstane vytržený v pochvě královny. Proběhne-li celý akt úspěšně, jedná se o relativně rychlou záležitost.
Matka se páří během celého svatebního letu
Zatímco první trubec umírá, za matkou už letí další a další. Během jednoho svatebního letu matka shromáždí sperma od více než deseti samečků, přičemž jeden trubec může dodat až 11 milionů spermií! Matka je pečlivě uchovává ve své spermatotéce, tak trochu jako spermabanka. Po shromáždění dostatečného množství spermatu se vrací do úlu a zbytek svého života zasvětí kladení vajíček.
Královna za svůj život absolvuje zpravidla jeden snubní let, proto je vybavena na shromáždění velkého množství spermatu. Jeho obsah jí totiž musí stačit na celý její život. Setkáme se ovšem i s mezními případy, kdy královna koná dva nebo tři lety, ale o nich si povíme později.
Pokud si svatební let včel nedovedete představit, velmi barvitě vám ho přiblíží toto video:
Není královna tak trochu promiskuitní?
Ano, i tak by se dala královna nazvat, ovšem tendence k promiskuitě je daná biologicky a nelze ji královně upírat, protože bez ní by zaniklo celé včelstvo. I pro včely je velmi výhodné mít poměrně různorodou populaci a netíhnout k degeneraci. Rozmanitost totiž nahrává lepšímu přizpůsobení měnícím se podmínkám a včelstvo díky ní snáze odolá nejrůznějším chorobám. Promiskuita královny tedy naopak včelstvo ozdravuje a zaručuje jeho snazší přežití.
Promiskuita královny se trubcům nelíbí
Trubci ovšem nemají pro zachování zdravého včelstva tolik pochopení, proto na to zareagovali zvláštními schopnostmi. Snaží se úspěšné páření svým sokům maximálně ztížit. Vědci nedávno přišli se zjištěním, že sperma trubců obsahuje proteiny schopné zabíjet spermie cizích samečků. Kromě takové výbavy se ve spermatu trubců objevil i další protein, který je zodpovědný za činnost zraku. Královně ho úspěšní samci předávají i se svým spermatem a upravují její hormonální aktivitu tak, že se zhoršuje její schopnost vidět.
Částečně osleplá královna samozřejmě hůře létá a počet milostných aktů s dalšími trubci se tedy citelně snižuje. Královna se kvůli svému hendikepu vrací do úlu podstatně dříve, než by bylo žádoucí, a nemusí mít ještě dostatečnou zásobu spermatu. Trubec sice zabránil promiskuitě partnerky, ovšem způsobil celou řadu dalších problémů. Včelí královna se musí vydat na svatební let druhý a třetí den znovu. Poměrně špatně vidí, a tak se hůře orientuje. Ne vždy se zvládne do úlu vrátit, a to i přes snahu a pomoc asistujících družiček. Některé oslepené matky už správnou cestu do úlu nenajdou a umírají. Tato trubčí strategie je tedy nesmírně krutá. Kdyby královna věděla o zrádnosti trubců, určitě by se jedincům s těmito proteiny vyhnula.
Dokonale fungující společenství
I přes dílčí nespravedlnosti a problémy je včelstvo perfektně fungujícím společenstvím, kde vše klape jako na drátkách. I když se může na první pohled zdát, že jsou trubci ve včelím společenství tak trochu na nic, opak je pravdou. Včely by bez nich nebyly schopné přežít více než pár let, a proto hrají trubci ve včelím společenství, stejně jako každý jiný člen, zásadní roli.
Nejinak je tomu ve vztazích lidských. V partnerství, společenství i manželství stejně jako kdekoli jinde platí, že nejlepší je takové uspořádání, které vyhovuje oběma (případně všem) stranám. Nám lidem se takové harmonie mnohdy obtížně dosahuje, ale určitě se vyplatí nerezignovat a se svým partnerem vyváženost neustále hledat.
