Rok 2016 byl medový. A 2017 chceme ještě medovější

"Závěr jednoho a počátek nového roku přináší nejen nádherná rodinná setkání, ale také bilancování. Vždycky s láskou a úsměvem vzpomínám na začátky našeho rodinného podnikání. V době revoluce jsem byla na mateřské se třetím dítětem a manžel jako svůj koníček choval včely. Z politických změn jsem byla nadšená: konečně jsem mohla tvořit něco svého. Ráda jsem aranžovala, a tak jsem na pronajatém políčku hned zasela slaměnky. Prodávala jsem různá aranžmá a květiny v ošatkách. K tomu jsem přibrala pár sklenic medu. Stále jsme přemýšleli, jakým směrem se vydat. Manžela sice bavil chov včel, ale nevěděli jsme, zda jím pětičlennou rodinu uživí. Už tehdy jsme používali mast s propolisem a propolisovou tinkturu. Byly zázračné – to jsme věděli, ale nevěděli jsme, jestli je na ně český trh připravený. Vyjela jsem tehdy do Hradce Králové na tržnici s mastičkou a tinkturou v krabici od bot. Byl to neuvěřitelný zážitek. Za necelou hodinku jsem měla všechno prodáno. Vrátila jsem se nadšená a chuť podnikat byla ještě o to větší. Uvědomila jsem si, že kvalitní přírodní produkty na trhu chybí a zákazníci o ně mají velký zájem.
Bydleli jsme na vesnici se třemi dětmi v rodinném domku, kde jsme také podnikali. Vedle dětského pokojíčku jsme v domě měli kancelář, pracovnu, sklad a veškeré zázemí. Rozšířili jsme včelstvo a všechny naše úspory investovali do obalů a surovin. Vyplatilo se to. Děti nám v té době hodně pomáhaly – motaly svíčky, dávaly mastičky do krabiček a prodávaly s námi. Dá se říci, že tu káru podnikání táhly s námi, a pro nás to hodně znamenalo. Manžel se tehdy musel naučit zpracovávat účetnictví. Několikrát k nám přišla kontrola a hrozila nám tím, že bez vlastní účetní či rozvahy o podnikání nemůžeme podnikat. Připadalo mi, že ti úředníci o životě vůbec nic nevědí. Každý měsíc dostanou svoji výplatu a to, že bez nás by na tom úřadě vůbec nemuseli být, jim nedocházelo. Manžela čekala ale ještě jedna velká zkouška, náš první počítač. Koupili jsme ho v roce 1991 a i přes dotaci nás stál ohromné množství peněz. Horší bylo to, že s počítačem tehdy nikdo neuměl pracovat a neexistovaly ani žádné kurzy. Manželovi nezbývalo než si sednout, vzít do ruky manuál a učit se metodou pokus-omyl. Proseděl tehdy u počítače mnoho dnů i nocí.
Byli jsme neustále v poklusu: vyráběli pleťová mléka, šampony, zajišťovali odbyt, posílali dobírku, hledali větší prostory pro výrobu, zaměstnali prvního člověka, vyměnili lékárenské kelímky za pěkné obaly. Nebylo to úplně snadné, protože neexistoval internet, kde se sežene snad všechno. Museli jsme si sednout s telefonním seznamem v ruce a obvolávat a obvolávat.
Dnes podnikají naše děti s námi, starají se o nové příležitosti nebo marketing. A jejich děti nás zase inspirují k novým produktům, nápadům i vymýšlení pohádek."

Hanka Plevová