Zpět

Včelka Mája není jediná. Existují i další druhy

05. 04. 2016

Na našich stránkách často píšeme jen o včelách medonosných, díky kterým můžeme zpracovávat med, vyrábět medovinu či pleťové krémy. Na světě přitom existuje i mnoho dalších druhů, byť třeba pro člověka méně užitečných. Zato nádherných!

Je jasné, že včelkou Májou, tedy včelou medonosnou, se zabýváme nejčastěji, ani zdaleka to ale není jediný druh. V Asii je velmi rozšířená včela východní, jediný druh na světě, který dokáže bojovat s parazitem kleštíkem. Na indickém subkontinentu zase můžeme najít až 2 cm dlouhou a celkem agresivní včelu obrovskou, nebo naopak jen 9 mm velkou včelku květnou, které při sběru medu lidé nenávratně ničí úly.

Kromě celých společenství pak najdeme v přírodě i včely samotářky, oproti kterým vypadá včelka Mája jako robot v továrně. Žijí většinou samy, ve vyhrabaných chodbičkách v zemi, sběr medu vůbec neřeší a klidně byste se ji spletli s nějakým „podivným čmelákem“.

Na následujících řádcích se některým z nich podíváme na kusadlo. Obsáhnout včechny druhy a poddruhy by nebylo jednoduché, jsou jich tisíce a vědci se navíc u některých dohadují, jestli již nepatří do jiného druhu. Vybrali jsme proto jen ty nejzajímavější.

Včela východní

Kleštík zachycený na kožíšku včely

Zatímco každý jiný druh včely po napadení kleštíkem oslabuje a vyhyne, včela východní s ním dokáže bez problémů žít. Není to ale úplně symbióza, která by oběma stranám dokázala přinést užitek.

Včela východní totiž dokáže kleštíka sundat při čištění nožkami – fyzicky si jej dokáže stáhnout z oblasti mezi křídly a hlavičkou. To většina jiných druhů nesvede, a kleštíkovi se tak u nich velmi daří. Bohužel.

Včelky východní také dokážou kleštíky vyhledat přímo v zavíčkovaných buňkách a odstranit je. Jediným útočištěm kleštíků tak zůstávají buňky s malými trubci, kteří bývají zavíčkováni silnějším víčkem, takže se k nim včely nedostanou. Trubců se nicméně líhne výrazně méně a jen po menší část roku, takže nedochází k devastujícímu napadení včelstva.

U tohoto druhu včel se kleštíci nejspíše objevili úplně poprvé, a proto je zde obranný mechanismus tak dobře vyvinutý. Včelky jinde ve světě jsou na tom o poznání hůře – snad i u nich jednou zapracuje evoluce.

Včela obrovská

V jižní až jihovýchodní Asii zase najdeme včelku na steroidech, až 2 cm velkou včelu obrovskou. Je přibližně o 50 % větší než naše „česká včelka“ a staví si také výrazně větší obydlí – plást může mít na šířku i více než dva metry!

Protože tento druh včel potřebuje k orientaci výhled na oblohu, bývá plást přichycený přímo na stromě bez jakéhokoli dalšího obalu a ochrany. Aby pak např. zavíčkované plody přežily větší ochlazení při změně počasí, dokážou včelky svým vrtěním neustále udržovat vnitřní teplotu 31 °C. Je to vidět i na videu.

Při pohledu na takovou scénu se pak až tají dech.

Včela květná

Tímto druhem už budeme pomalu mířit ke včelám samotářkám – lidstvo z těchto včel nemá velký užitek.

Včely květné se vyskytují v oblasti od rudého moře až po indočínu, dorůstají velikosti okolo 9 mm a v závislosti na počasí často migrují, takže je nelze chovat jako naší včelu medonosnou. Jinak byste jednoho rána mohli koukat, jako by vám uletěly včely.

Když už přece jen dojde k zužitkování tohoto druhu pro blaho lidstva, zpravidla jsou jim plástve odebrány hodně nešetrným způsobem, čímž dojde k likvidaci celého včelstva. Naštěstí se tak děje jen v některých zemích a ne na celém území výskytu.

Pískorypky

Pískorypka popelavá, autor: Tammy Sue, publicdomainpictures

Možná jste ji už někdy zahlédli na našich loukách a divili jste se, co to bylo za divného čmeláka. Tento poměrně rozšířený druh samotářských včel můžete vidět především časně na jaře, tedy v těchto dnech, a to dokonce i v Praze. Třeba v přírodním parku Šárka.

Jak druhové jméno napovídá, pískorypka si vyhrabává hnízda v písčité zemi, která zpevňuje slinami a výměšky ze zadečkových žláz. I když z ní nemáme med, patří k významným opylovačům stromů a květin, a tak je pro ekosystém velmi užitečná.

Celkem je známo více než 100 druhů pískorypek, z nichž část nežije samotářsky, ale v komunitě. Mohou mít šedivé zabarvení (velmi rozšířená pískorypka popelavá) nebo zlaté až zrzavé (pískorypka lesklá). Velikostně jsou velmi podobné včelkám a neměří více než 14 mm, čmeláci jsou přece jen mohutnější.