Vzpomínáte na perchty a klempery? Dávno zapomenuté postavy Vánoc

16. 12. 2014

Víte, co jsou barborky, perchty, lucky a klempery? Nebo kdo kdysi chodil v adventu na návštěvu? Dříve běžné postavy vánočních svátků se nám dnes už téměř vytratily – pojďme si je připomenout.

Vánoce dnes máme často spojené se spěchem a vnímáme je jinak než naši předci. Je to sice škoda, ale není na tom vyloženě nic špatného. Zkrátka si jen svátky děláme podle sebe a vytváříme si vlastní rituály, ke kterým máme větší vztah.

Nicméně je faktem, že Vánoce byly dříve rozmanitější a bohatší – nejen o mnoho zvyků, ale také o spoustu postav. Vedle Ježíška, Mikuláše nebo lednových Tří králů se to dějinami jen hemží jednou tajuplnou bytostí za druhou.

Postavy temné i veselé

Začátkem adventu do domácností zavítaly barborky. Chodily oblečené v bílém, s věncem na hlavě, s obličejem od mouky nebo zahaleným rouškou či schovaným za rozčesanými vlasy. Pátraly, zda jsou děti hodné a umí se modlit. Správně odříkanou modlitbičku ocenily dárky, většinou sušeným ovocem, jablíčky nebo oříšky. Při příchodu dělaly pořádný hluk – březovou metlou šlehaly do oken a tou také hrozily zlobivcům, že je odnese čert. 

 Maškary, husar, koník, žid na klapačce v průvodu Mikulášském ve Sloupnici před 70 lety. Kreslil Jan Doubrava ze Sloupnice Horní (rok 1910)

Mikuláši nedělal doprovod jen anděl a čert, ale celá družina postav. Masky se podobaly masopustním, měly stanovené role i kostýmy. V průvodu nemohl chybět kominík, ras, žid, turek, vojáci, bába, bohatý pán s paní či smrt. Mezi postavy zobrazující povolání patřili třeba dráteníci, myslivci, hodináři, řezníci a další. Jejich příchod ohlašovali hospodářům laufři čili běžci.

Neodmyslitelná byla klibna – maska koně. O rozruch se staraly ale i další zvířecí a strašidelné postavy, byl to zkrátka pořádná rej. Mikuláška, někdy také matička, představující matku sv. Mikuláše, chodila buď s družinou, nebo 8. prosince samostatně.

Lucky na svatou Lucii kontrolovaly peroutkou, zda je stavení čisté a bez prachu, a domácí pomazávaly sazemi. Většinou byly v bílém stejně jako barborky, se zahaleným obličejem. Pohybovaly se tiše světnicí. Pro výraznější magický efekt před sebou občas nesly talíř s hořícím ohněm. Na Valašsku neopomněly klepnout přes prsty přadleny, aby jim předení lépe šlo.

To ale není všechno. Vesnicí obcházely i další postavy – perchta, ometačka, klempera, toma, ambrož, klovcové báby nebo též vrtibáby – někdy samy, někdy s postavami z mikulášské družiny. Úkolem bylo strašit děti, rozdávat drobné dárky, kontrolovat pořádek v domácnostech, ale hlavně zpestřit a ukrátit nejdelší noci v roce. Obchůzky se pojily s lidovým divadlem, hrála se spousta obřadních her nebo se ukazoval betlém.

Škoda, že tyto magické, děsivé, ale i štědré bytosti, které mají kořeny jak v křesťanské, tak v pohanské tradici, už dnes potkáme jen v zápiskách historiků a etnografů. V mnoha vesnicích však dodnes najdeme vlastní zvyky a originální tradice, které starousedlíci poctivě dodržují.

Vlevo můžete vidět fotografii z roku 1910 od O. Pische. Zobrazuje pastýře na tříkrálové obchůzce, čehož se ve vsi vždy chopili mladí chlapci. Obrázek níže je z roku 1945 od Lenky Lyalikoff, který zachycuje tehdejší masopust s typickými a možná i trochu strašidelnými maskami. Autor: Lenka Lyalikoff, zdroj: wikimedia.org

Ježíšek dnešních dnů

I když jsme v poměrně nedávné době byli vystaveni Dědovi Mrázovi a dnes se na nás z výloh obchodů směje Santa Claus, náš český Ježíšek v drtivé většině domácností přežívá a vyhrává na plné čáře v každé anketě. Pomáhají k tomu také nejrůznější betlémy, které zobrazují zrození Ježíška a připomínají nám, proč vůbec tento svátek slavíme. Alespoň v tomto ohledu tedy zůstává naše vnímání adventu stejné jako před stovkami let a pozice Ježíška snad nebude nikdy oslabena.

Pro děti je nejdůležitějším okamžikem Štědrý den, kdy se těší na vysněné dárky. Nekonečně se vlekoucí čas adventu jim zpestřuje začátkem prosince Mikuláš s čertem a andělem, kteří dětem dají alespoň sladkosti a velký pocit úlevy, že i tentokrát si jich čert nevšiml. Dodržujeme stále zpívání koled, návštěvy betlémů a vánočních trhů. Velmi populární jsou také půlnoční mše.

Bědování nad ztrátou tradic tak není na místě, stále si můžeme advent užívat pěkně postaru a bez okázalé komerce.