Slyšeli jste někdy o konceptu s názvem urban gardening? Jde o terminus technicus, který by se dal do češtiny přeložit jako „městské zahradničení“ a v zásadě by se dal doporučit všem, kteří ve městech postrádají zeleň, touží po vlastní sklizni nebo je zkrátka baví trávit čas s rukama v hlíně. Svou troškou do mlýna totiž může přispět každý. A poděkují vám nejen ostatní obyvatelé města, ale také včelky a další hmyz.
Díky urban gardeningu dnes může zahradničit víceméně téměř každý. Tedy pokud právě nebydlíte v 18. patře proskleného mrakodrapu bez balkónu. Ale i tak je tu možnost využít přirozenou dispozici svého obydlí jako skleník či zimní zahrádku a flóru přizpůsobit teplotě uvnitř. Případně se můžete přidat k nějaké skupině, která se zabývá komunitním zahradničením, o kterém se dočtete dále.
Ozeleňování měst svépomocí
Někde na ozeleňování měst dělají dotační projekty, jinde si vystačí sami lidé, kteří mají ke svépomocnému zahradničení různé důvody. Tím hlavním bývá radost z vlastnoručně vypěstovaných plodin, případně ze zkrášlení prostranství kolem sebe a ve městech. Začne jeden, postupně se přidají další a najednou město dýchá. A to doslova. Díky urban gardeningu se vytvářejí unikátní ekosystémy, které mnohdy překvapí i zkušené biology.
Ale hlavně se vytváří prostředí, které podporuje hmyz a celkově přírodu ve městech. I obyvatelé měst chtějí mít svoje vlastní bylinky, ovoce či zeleninu, a současně chtějí lásku k přírodě předat svým dětem. Ty se mohou začít už v raném věku starat o své vlastní květináče a pozorovat, jak jim v nich postupně raší rostlinky. A až budou starší, možná budou zahradničit samy místo sezení u počítače či u smartphonu. A třeba pak začnou lásce k přírodě učit i další generaci.
Ozeleňování měst má velký přínos i v tom, že při něm dochází k ochlazování prostředí ve městech. Schválně si v letním parnu srovnejte pocitovou i reálnou teplotu v parku a na betonovém náměstí. A stejný dopad mají rostlinky i na fasády. Pokud se například v bytovém domě rozhodne na balkónech pěstovat plodiny větší procento jeho obyvatel, může zeleň fungovat i jako skvělá izolace a přírodní klimatizace. Dá se tak bojovat proti nepříjemným dopadům horkého počasí.
Jak můžete zahradničit
Ne každý má přirozeně stejné možnosti, ale každý může využít to, co má k dispozici. Bydlíte-li ve městě a máte balkón, terasu nebo lodžii, máte napůl vyhráno. Fantazii se skutečně meze nekladou. Můžete zde využít poličky na květináče, starou šuplíkovou komodu, koflíky podél zábradlí či různé závěsné systémy, které je možné si vyrobit třeba z palet. Alternativně je možné rostliny pěstovat i jen tak v pytlech naplněných zeminou.
Nemáte-li balkon, potom s největší pravděpodobností disponujete alespoň parapetem. Zejména v historických zástavbách měst je občas k vidění kreativita některého z obyvatel, který si zvenku parapet „prodloužil“ například dřevěnou ohrádkou, kterou zhusta osázel zelení. Více o pěstování užitkových rostlin na balkonech a parapetech a jak si můžete užít čerstvou úrodu přímo z vašeho domova se dozvíte v článku Městské zahradničení - tipy pro vlastní čerstvou úrodu.
Právě v těchto starých částech měst občas bývá součástí společného prostoru bytových domů vnitroblok. Ačkoliv tento prostor dnes často z velké části zabírají parkovací místa, přesto zde většinou najdete alespoň malý kousíček trávníku, který můžete společně se sousedy přetvořit na záhon rajčat či alespoň květinovou zahrádku. Dnes již také není vzácností narazit na barevně kvetoucí záhonky, které zkrášlují prostor před panelovými domy, i tady je prostor pro společné tvoření. Mimochodem, víte vůbec, jak se jmenují vaši sousedé? Díky společné zahradnické aktivitě to můžete snadno zjistit.
/>
Tyto krásné záhonky před svým panelovým domem vytvořila paní Pavlíková.
Komunitní zahrady
I v českých městech jsou v posledních desetiletích stále populárnější tzv. komunitní zahrady. Dokonce existují i konzultační firmy a sdružení, které vám takovou komunitní zahradu pomohou založit. Příkladem může být organizace Kokoza. Ta mezi spoustou informací o komunitním zahradničení na svém webu sdílí také metodiku, jak na zakládání komunitních zahrad.
Prvotní impulz k založení komunitní zahrady většinou dává jeden či několik aktivních jednotlivců. A proč byste k těmto jednotlivcům nemohli patřit právě vy? Navíc pamatujte, že přestože například pouze v Praze už existuje několik desítek komunitních zahrad, takových projektů není nikdy dost. Čím víc zeleně, tím lépe pro všechny.
Výhody komunitních zahrad
Komunitní zahrady mají pro svoje okolí vícerý pozitivní přínos. Například se díky nim můžete seznámit s lidmi ze svého okolí a společně pak trávit volný čas i jinde než na zahradě. Zvlášť ve městech si totiž lidé stále více připadají osamocení – a komunitní zahrada dokáže spojovat lidi i napříč generacemi.
Výhodou je také fakt, že se komunitní zahrady zakládají na místech, která by jinak ležela ladem. Ať už se jedná o pozemky se stavební uzávěrou, brownfieldy, místa, nad kterými vede vysoké napětí nebo vyloučené lokality, zahrada takové prostory nejen ozelení, ale doslova jim vdechne nový život. V problematických oblastech, jako jsou zmíněné vyloučené lokality, může vzniknout občanská iniciativa, která do sebe přirozeně vtáhne lidi z okolí.
Ti se tak mohou začít více zajímat o dění ve svém okolí – budou k tomu zkrátka mít větší motivaci. A navíc je k takovým občanským iniciativám většinou vstřícné i vedení města – za prvé je to pro něj skvělá reklama (dělá něco pro lidi), a za druhé mu padne starost o jeden z pozemků v jeho vlastnictví. Což v konečném důsledku ušetří i veřejné finance.
Zelená zahrada navíc opět snižuje teplotu a současně zvyšuje vlhkost ve městech. V době, kdy jako společnost bojujeme s příliš horkými a suchými léty, se jedná o skutečně nezanedbatelný přínos. Díky tvorbě zcela nových ekosystémů se lepší i biodiverzita v oblasti, za což vám poděkují i místní včelaři a jejich včelky. A když už jsme u toho – proč na komunitní zahradu nepřidat i pár úlů?
Plusy městské komunitní zahrady spatřujeme i v tom, že se díky ní lidé mohou učit větší soběstačnosti. Závislost na dodavatelských řetězcích je dnes ve společnosti vysoká i u produktů, u nichž by tomu tak vůbec být nemuselo. Například ovoce a zelenina se při troše aktivity místních vůbec nemusí vozit přes půl Evropy. Dovedete si představit, jakou ekologickou stopu musí mít španělské rajče ze supermarketu?
A slyšeli jste už někdy pojem ergoterapie? V překladu to znamená „terapie prací“ a využívá se jako legitimní terapeutická metoda nejen při duševních onemocněních. Lidé, kteří pracují manuálně a něco kreativně tvoří, mají menší pravděpodobnost vzniku či šíření depresí a úzkostí. A když něco tvoří společně s ostatními, mohou se cítit i méně osamělí.
No a v neposlední řadě tu máme kompost. Zbytky rostlin můžeme míchat s hlínou, lokálně kompostovat a zvyšovat tak kvalitu půdy. V českých městech už sice většinou existuje systém třídění bioodpadu, jenže pro vaši hnědou popelnici vždy musí přijet popelářské auto, což bývá energeticky náročné. Na společný kompost v rámci komunitní zahrady můžete klidně chodit vyhazovat i bioodpad ze své domácnosti – samozřejmě vždy jen ten rostlinného původu.
Guerilla gardening
Co se týče urban gardeningu, je kapitolou samou o sobě tzv. guerilla gardening. Ať už se jedná o projev občanského aktivismu, který má upozornit na nějaký sociální problém, případně o snahu zkrášlit si svoje okolí ve chvíli, kdy vedení města nenaslouchá, má guerilla gardening vždy jeden výsledek (byť někdy jde o vedlejší účinek). A tím je zelenější město.
Vysazování květin do děr, kterým fotografka Hana Bednářová upozorňuje na špatný stav veřejných komunikací na Velkém náměstí v Hradci Králové.
Často se jedná o víceméně pololegální aktivitu, nicméně zastánci guerilla gardeningu na svých stránkách upozorňují, že je vhodné se vždy dovolit u majitele pozemku a zeptat se ho, jak moc by mu vadilo, kdybyste na jeho pozemku založili malou zahrádku. Guerilla gardening by neměl být nátlakovou činností a už vůbec ne něčím, co budete dělat někomu na truc. Například skupina Metrofarm na svých stránkách uvádí, že v Praze se guerilla gardening na pozemcích města víceméně neformálně toleruje.
Většina reakcí na guerilla gardening ze strany místních bývá veskrze pozitivní. Bohužel najde se menšina vandalů, kterým takový způsob zahradničení ve městech vadí. Na to je ovšem třeba se připravit a říct si, že i cesta může být cíl. Ostatně důvodem, proč se lidé ke guerilla gardeningu uchylují bývá často především to, aby k zahradničení aktivovali i svoje spoluobčany.
Stručná historie městského zahradničení
Myšlenka urban gardeningu zdaleka není nová. Už v 19. století se začalo upozorňovat na negativa překotné urbanizace, která s sebou přinášela jak chudobu a společenskou nestabilitu, tak i například oproti venkovu zhoršené hygienické podmínky a šíření nemocí. Ale za počátky urban gardeningu musíme jít ještě dále do minulosti. Do doby, kdy svět ještě neznal nejen pojem urban gardening, ale ani angličtinu.
První příměstská políčka totiž vznikala už přibližně 3 500 let př. Kr. v Mezopotámii. Později nám aztécká kultura přinesla koncept chinampas, plovoucích ostrůvků, které umožňovaly farmaření na jezerech v těsné blízkosti měst. Když se ale vrátíme zpátky do onoho 19. století, pak k hlavním důvodům podpory městského farmaření patřila právě chudoba a nedostatek potravin.
Od 80. let 20. století podporovala zastupitelstva (pří)městské zahradničení v mnohých evropských metropolích, například v Londýně nebo ve Stockholmu. S příchodem světových válek se urban gardening rozšířil i do dalších měst, zejména v západní Evropě. Na počátku 20. století pak vzniklo několik návrhů „utopických“ měst, například Zahradní město Ebenezera Howarda nebo Broadacre City architekta Franka Lloyda Wrighta. Díky svému unikátnímu plánovanému vzniku a poloze je městem vhodným (a hojně využívaným) pro urban gardening třeba hlavní město Brazílie, Brasília.
Portál Assignment Point píše o tom, že v dnešní době je v popředí městského zahradničení Japonsko. V době překotného rozvoje měst ostatně ani jiné možnosti nejsou. U nás urbanizace (naštěstí) zatím tolik nepokročila, nicméně v zemi vycházejícího slunce se už poměrně běžně můžete setkat s makovými poli či včelnicemi na střechách budov, zahradami v okolí tokijského metra či dokonce farmami se zvířaty, zabírajícími celé jedno patro mrakodrapu.
Vznik komunitních zahrad
Pokud jde o komunitní zahradničení, je jako kolébka tohoto hnutí často označován New York konce 19. století. Pravdou ale je, že tehdejší parkoví architekti a vedení města neměli úplně ve zvyku naslouchat lidem, pokud šlo o návrhy možností využití parkových prostor. To se týkalo především Central Parku a Prospect Parku, které právě v průběhu „století páry“ vznikly.
První komunitní zahrady začaly v New Yorku ve skutečnosti vznikat až na počátku 20. století, kde je začala prosazovat žena jménem Frances G. Parsonsová. Šlo o tzv. Farm Gardens. V roce 1917 pak proběhla kampaň propagující svépomocné pěstování zeleniny, na kterou pak v 70. letech navázalo hnutí komunitního zahradničení. A toto hnutí stálo u zrodu komunitních zahrad, tak jak je známe dnes i u nás. Se všemi jejich přínosy a benefity, které jsme si zmínili výše.
A co vy? Máte už svou zelenou oázu uprostřed města? Ať už na okně, balkoně či vedle vašeho vchodu? Nebo se teprve chystáte? Už osazení jednoho truhlíku může být prvním krokem k vytvoření příjemného koutku, který bude dělat radost vám, ale i vašemu okolí včetně hmyzích obyvatel. Zda se rozhodnete těšit se z vlastní úrody nebo nádhery barevných květů je jen na vás. Vyzkoušejte to a uvidíte, jak je snadné oživit prostor kolem sebe.
