Náš příběh

Příběh naší rodinné firmy Pleva pro vás vypráví její zakladatelé Hanka a Milan Plevovi. Pohodlně se usaďte, protože to bude na delší povídání.

Naše společné podnikání totiž začalo hned po revoluci – vždycky jsme byli velmi pracovití a aktivní, a tak jsme změnu režimu uvítali. Manžel choval včely dlouhá léta jako koníček. Chov ho bavil, ale stále jsme si nebyli jisti, jestli bychom tím uživili rodinu se třemi dětmi.

Už tehdy jsme používali mast s propolisem a propolisovou tinkturu a věděli jsme, že včelí produkty mají zázračné účinky. Zákazníci, kteří si chodili pro med, se navíc na tyto produkty často ptali, protože byly všude nedostatkovým zbožím. Vyrobili jsme tedy zhruba 50 kusů tinktury a „vyrazili do ulic“ zjistit, zda by o ně měl někdo zájem. Výsledek nás překvapil a ohromil. Do hodiny jsme prodali úplně všechno. A úplně stejné výsledky měla i mast s propolisem. Od tohoto okamžiku jsme změnili náš podnikatelský plán z chovu včel na zpracování včelích produktů a počet našich včelstev se ustálil na 60.

Milan Pleva (vpravo) s dětmi u včel v lesích za Kostelcem nad Orlicí

V záloze jsme měli brambory a slaměnky

Přechod ze zaměstnání na dráhu živnostníků pro nás byl poměrně nejistý. Proto jsme si pronajali pole a vysadili na něj brambory. Počítali jsme s tím, že v případě neúspěchu budeme mít alespoň co jíst. Na dalším políčku jsme měli slaměnky, které jsme chtěli sušit a prodávat z nich různé vazby.

Hanka Plevová

Kancelář byla v koutku obýváku

Veškeré naše skromné úspory jsme dali na nákup surovin a obalů, proto jsme se museli vzdát pohodlí a kancelář si zařídit v obýváku. Byla to obyčejná židle a deska, která nám sloužila jako psací stůl.

U něho manžel poctivě zpracovával účetnictví, protože na vlastní účetní jsme neměli prostředky, a v roce 1991 se začal učit metodou pokus-omyl s naším prvním počítačem. Neexistovaly žádné kurzy a nikdo z našich známých a blízkých s počítačem pracovat neuměl, takže trávil dlouhé dny a noci nad manuálem u obrazovky.

Obalů byl plný sklep

Paradoxně se však největší problém podnikání ukázal někde jinde, a to ve shánění vhodných obalů. Na začátku jsme používali lékárenské masťovky a skleničky, které jsme nakupovali v lékárnách.

Chtěli jsme ale nakupovat za nižší ceny a prodávat kosmetiku v hezčím balení. Jenže tehdy ještě neexistoval internet a k dispozici jsme měli pouze telefonní seznamy. A tak jsme sedli a volali a volali, než jsme našli firmu, která by nám obaly dodávala. A pak přišel druhý kámen úrazu – množství obalů. Firma byla totiž zvyklá vyrábět po stovkách tisíc kusů a my jsme potřebovali zhruba 3 tisíce. Po dlouhých jednáních jsme přistoupili na 10 tisíc kusů a obaly na mast s propolisem i tinkturu jsme měli ve sklepě ještě spoustu let.

Milan Pleva

Výrobky jsem vozil v krosně

Začátky našich prodejů dnes působí jako úsměvné příběhy. Nabalil jsem masti a tinktury do krosny a ve 4,30 odjel vlakem směr Praha. Na tržnici jsem poskládal několik krabic na sebe, přehodil na ně ubrus a vystavil výrobky.

Milan Pleva prodává v Českých Budějovicích

Začínal jsem na Havelském tržišti a na tržnici Na Pankráci. Za 3 nebo 4 dny jsem měl prodáno a vyrazil jsem domů. Prodeje se postupně zvyšovaly, a tak jsem ke krosně postupně přibral do jedné i do druhé ruky tašku. Když už jsem nemohl více pobrat, začal jsem jezdit autem – díky tomu jsem mohl vzít i medy, o které byl velký zájem.

Hanka a Milan Plevovi prodávají v Jičíně v roce 1996

Na Havelském tržišti postavil nový správce dřevěné stánky, které pronajímal. Cena byla poměrně vysoká a prodejní pult na mé poměry ohromný, proto jsem se rozhodl prodávat další zboží, aby se náklady snížily. Volba padla na silonové punčocháče. V běžných obchodech byly drahé a na výběr nebyl žádný sortiment, proto jsem se domluvil s výrobcem ve Varnsdorfu a postupně prodával téměř celý jeho sortiment a každá zákaznice našla svoji velikost či vzor.

Hanka Plevová, přespávání v autě

Osobní auto už mi nestačilo, a tak jsem si koupil dodávku Škodu 1203 v nejlepších letech. Bylo to ale velmi pomalé vozidlo, a tak jsem ho nechával v Praze jako pojízdný sklad. Skladové prostory v Praze byly tenkrát velmi drahé, a tak jsem musel myslet ekonomicky. Přes víkend jsem ho parkoval na Letné, kde bylo hodně místa. Bohužel jsem jednou v pátek přendával nové punčochové zboží do svého pojízdného skladu a někdo zřejmě mé počínání sledoval a přes víkend ho vybílil. I proto jsem přesídlil se svým skladem do karavanu svého kamaráda.

Nocování nebylo zrovna pohodlné

Přespával jsem v noclehárnách nebo na hlavním nádraží. Ani jedna z lokalit nebyla příliš příjemná. V noclehárně bývalo 10 až 15 lidí na jednom pokoji a člověk netušil, kdo je jeho spolunocležník. Tržbu z minulých dnů jsem navíc míval vždy v ledvince u sebe, takže to bylo poměrně nebezpečné. Spaní na Hlavním nádraží zase nebylo z nejpohodlnějších – abych neležel na zemi, sehnal jsem si vždy od místních zelinářů 2 banánové krabice. Spalo nás tam tímto způsobem vícero, a tak jsem byl zkrátka jeden z místních bezdomovců.

Když jsem začal jezdit autem, změnilo se moje nocování na luxus – zajel jsem do klidné uličky a vyspal se v autě. Bohužel hygiena stále probíhala na nádraží či veřejných toaletách :-)

Celý den jsem se nezastavila

Když manžel v pondělí ještě za tmy odjel rychlíkem do Prahy, začal mi třísměnný provoz, jenže na všechny směny jsem byla sama. Sháněla jsem dodavatele obalů, odepisovala na dopisy, balila dobírky a samozřejmě vyráběla svíčky a další produkty. V pátek jsem dokonce jezdila prodávat do Hradce Králové.

Hanka Plevová se svou maminkou v novém provoze v roce 1999

Doma jsem měla tři malé děti, které potřebovaly nejen uvařit, umýt a uložit, ale také pomazlit, vyslechnout a pohrát si s maminkou. Když jsem podepsala úkoly a procvičila s nejstarším násobilku, běžela jsem rovnou sušit seno nebo krmit ovečky a králíky. Těch 12 let v poklusu se podepsalo na mém zdraví.

Výrobky čekaly na povolení i celý rok

Chtěli jsme mít ucelenou řadu včelí kosmetiky obsahující sprej, krémy, mléka s mateří kašičkou a propolisem i šampon, získat povolení bylo ale poměrně nesnadné. Státní instituce totiž nebyly zvyklé na soukromé firmy, natož jednotlivce. Některé naše výrobky čekaly na povolení k výrobě i celý rok. Čekání se ale vyplatilo a dostali jsme dokonce povolení k výrobě masti se včelím jedem – a od té doby jsme stále jediní v České republice, kdo zpracovává včelí jed do kosmetiky.

Pro výrobu kosmetiky jsme koupili malý domek, který sloužil jako bývalé učňovské středisko. Tam jsem sám vyráběl a zároveň dělal obchodního zástupce. Objížděl jsem drogerie, včelařské obchody a zdravé výživy a nabízel naše výrobky. Zájem byl veliký.

V roce 1994 přišly problémy

Rozšiřovali jsme totiž sortiment, ale původní výrobna už nám kapacitně nestačila. Rozhodli jsme se koupit pozemek a postavit si novou provozovnu v Potštejně. Díky aktivní mamince, která vyřizovala dědické řízení, se nám podařilo pozemek získat. Stavbu nám ale zkomplikovalo velké podmáčení místa, a tak se nám prodražila o 1 milion korun.

Základová deska nové provozovny, kvůli podloží musela být 1m vysoká (1997)

Tím ale naše potíže zdaleka neskončily. Původní Hypoteční banka, která nám poskytla úvěr, byla prodána finanční skupině Nomura, která zmrazila vše včetně půjček. Prostavěli jsme své vlastní peníze a půjčka v nedohlednu. Po nemalých obtížích jsme se dohodli s Komerční bankou, i když úrok a poplatek za sjednání úvěru byly opravdu vysoké.

Stavba nové provozovny v Potštejně (1998)

Stavbu následně zkomplikovala tisíciletá voda, která zaplavila vesnici, v níž sídlila naše stavební firma. Její majitel nás tehdy poprosil, zda bychom nemohli stavbu na 6 měsíců pozastavit, aby mohl pomoci postiženým obyvatelům vesnice. Byli jsme solidární. Samotná kolaudace a dopisování s úřady se protáhly natolik, že jsme novou provozovnu otevřeli až 2. 4. 1999.

Nová provozovna před dokončením (1999)

Podnikání šlapalo i drhlo

Vyráběli jsme hojivé přípravky, medovou řadu na pleť, dále řadu kosmetiky s propolisem a mateří kašičkou. Přibyly šampony i vlasové vody a sortiment jsme rozšířili o bylinkové polštářky, které jeden čas šila manželka sama. Nu co, vždycky jsme byli zvyklí si všechno dělat vlastníma rukama.

Stále jsme se ale potýkali s problémy – úřady chodily kontrolovat čtyřikrát zkontrolované a spousta papírování nám ubírala čas a energii. Žili jsme neustále v poklusu a vydělávali peníze na úvěr. Na první dovolenou jsme se dostali až 12 let po revoluci, bez jediného dne odpočinku či volného víkendu.

Po dlouhých a náročných peripetiích jsme byli nadšeni novou budovou a krásným provozem. Všechny prostředky šly ale jako vždycky do podnikání. My jsme bydleli v bytě bez dveří, koberců a dlažby. Říkala jsem si, že příští rok bych chtěla alespoň záclonky, ale čekala jsem na ně téměř tři roky. Firma nás vytěžovala nejen finančně, ale také časově. Nevzali jsme děti na dovolenou a čekali, až bude volno. Největší špička přicházela vždy na Vánoce, kdy jsme prodávali na trzích a končili až 23. prosince.

Děti dnes podnikají s námi

Když jsme splatili úvěr, spadl nám ze srdce tak těžký kámen, že byl určitě slyšet po celém Potštejně. Starosti nám sice dělali chybějící či méně zodpovědní obchodní zástupci, ale když nám s jejich výběrem pomohl syn Lukáš, situace se uklidnila.

zleva: Milan, Lukáš, Veronika, Martin a Hanka Plevovi

Náš nejmladší syn Martin vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou v Pardubicích, do firmy nastoupil v roce 2007 a má na starosti výrobu, suroviny, dodavatele, obsluhuje všechny stroje a je oporou zaměstnancům v Potštejně, včetně nás.

Náš prostřední syn Lukáš je inženýr, vystudoval Masarykův ústav vyšších studií na ČVUT v Praze a rozumí veškerému IT ve firmě. I když nám ve firmě pomáhá už od vysoké školy, na plný úvazek do našeho podnikání vstoupil v roce 2014. Hýčká si internetové stránky, stará se o marketing, zahraničí, obchodní zástupce, obchodní nabídky, odbyt i klienty.

Naše dcera Petra se z Prahy vrátila do rodné vísky a v současné době se věnuje šití našich bylinkových polštářků pro dobrý spánek.

Snacha Veronika vystudovala také Střední průmyslovou školu chemickou v Pardubicích, během mateřské začala chovat včely a pomáhat ve firmě s katalogy a novými produkty.

Milan a Hanka Plevovi

I díky mladé krvi a čerstvým nápadům se náš sortiment stále rozšiřuje a mění – zaměřujeme se na čistě přírodní produkty a pečlivě vybíráme každou surovinu, s níž se rozhodneme pracovat. Záleží nám totiž na vysoké kvalitě a spokojenosti našich zákazníků.

Každý rok je pro nás plný objevů a hlubšího soužití s přírodou

Hanka a Milan Plevovi na své rozkvetlé zahradě

Protože příroda má ty nejlepší a nejfunkčnější nápady, inspirovali jsme se u ní a pustili jsme se do přeměny naší zahrady v květnatou louku, kde poskytneme včelkám spoustu pastvy. Zároveň vysazujeme velké množství květin a keřů po celém areálu firmy v Potštejně, aby se u nás včelkám líbilo a dobře žilo. V roce 2019 plánujeme výrobu několika hmyzích hotelů pro včelky samotářky a další hmyz, který se u nás bude chtít na pár nocí či týdnů ubytovat.

Ve skle či bez obalu. A navíc v novém designu

K přírodě a prvopočátkům našeho podnikání se vracíme i v oblasti obalového materiálu. Chceme naše výrobky, u kterých to je možné, prodávat ve skle. Kromě toho, že se snažíme při výrobě, zpracování i balení minimalizovat produkci plastů, jsme se rozhodli oslovit bezobalové obchody. V bezobalových prodejnách vidíme smysl a budoucnost. Zároveň si uvědomujeme, že do nich chodí přesně takoví zákazníci, které bude zajímat a bavit to, co děláme.

Produkty, které zatím nedovedeme zabalit do skla, postupně přebalujeme do nových designů. Náš starý design nám dobře sloužil sedmnáct let, ale postupně uzrál čas na změnu, proto nové i starší produkty postupně převlékáme do fungl nových obalů. Neustále vylepšujeme receptury stávajících produktů a rozšiřujeme nabídku o nové účinné produkty s přírodním složením.

Ocenění odborníků i zákazníků

V srpnu jsme v rámci Roku rodinného podnikání 2018 získali Ocenění za mimořádný přínos regionu. Naši radost z toho, jak naši práci vidí ostatní, pak korunovalo vítězství ve veřejném hlasování v soutěži Rodinná firma roku 2018. Velmi nás těší, že nás nominovali přímo naši zákazníci a poslali nám neuvěřitelný počet hlasů. Takové ocenění je pro nás velkou odměnou za každodenní práci a skutečnou motivací do nových projektů.

Moc nás to potěšilo, stejně tak nás těší i další maličkosti – když nám zákazníci píší, že jim naše poradní články opravdu pomohly s jejich problémy, když někdo z nich ocení, že spolupracujeme s regionálními firmami a chráněnými dílnami, když se nám zákazníci ozvou, že jim naše kosmetika a včelí produkty svědčí a vyhovují. Potom víme, že naše práce má smysl.

S naší firmou je to jako s tou květnatou loukou – chodíme v ní nevyšlapanými cestami, ale je to ohromně dobrodružné a radostné putování. Zvlášť když nám k tomu zpovzdálí pilně bzučí včelky.