Čas od času probleskne médii zpráva, že vědci překvapivě objevili v té či oné přírodní surovině doposud nepopsané léčivé účinky. Pokud se ale podíváme do historie, často zjistíme, že to samé zjistili naši předci už stovky let před námi na základě pozorování. Jednou z takových surovin je propolis.
Zatím poslední zprávou tohoto ražení je objevení léčivých účinků propolisu proti bakterii E.coli a malárii, což popsal doktor David Watson z lékařského a biomedicínského institutu Strathclyde na univerzitě v Glasgow. Teď už jen přijít na to, jak účinné složky propolisu dostat ke zdroji problému, což je práce na další roky.
V dnešním článku zkusíme zmapovat historické využití propolisu, aby bylo vidět, kde asi tak doktor Watson mohl čerpat inspiraci. Ale nebojte, nebude to nuda, z dějin jsme vybrali jen ty nejzajímavější poznatky.
Co je to ten propolis
Propolis v surovém stavu
Našim pravidelným čtenářům to nemusíme příliš popisovat, všem nově příchozím to ale řekneme hned na začátku. Propolis je tuhá, hnědá pryskyřičná látka vyráběná včelkami k dezinfekčním a stavebním účelům. Základem je pryskyřice získaná ze stromů, kterou včely zpracovávají za pomoci enzymů ve svých žlázách.
Na rozdíl od včelího vosku má mimo jiné i antibakteriální účinky, takže jej včelky používají k utěsnění drobných mezer v úlu nebo pokrytí cizorodých těles jako ochranu proti nákaze. Propolisu celkově včelky nevyrábí moc, je to poměrně vzácný materiál.
Už 15 tisíc let s námi
Úplně první stopy o tom, že lidé využívali včelí produkty, tedy především med a možná i propolis, jsou datovány na 13 tisíc let před naším letopočtem. Huh, to už je doba. Neexistují sice žádné písemné záznamy, včelky se však objevovaly na kresbách ve skalách a objeveny byly také dřevěné kontejnery, které nejspíše sloužily jako první úly.
V Egyptě okolo roku 3100 př. n. l. už najdeme i písemné záznamy, včelky se začaly objevovat v hieroglyfech. V tomto období je navíc vidět, jak si lidé včel vážili – objevovaly se na vázách a malbách, byl to jeden ze symbolů hojnosti. Lidé v této době už také dokázali zpracovávat nejen med a vosk, ale i propolis a využívat včelí jed a pyl. Mimochodem, již zde med sloužil nejen k naplnění bříšek, ale i při péči o pleť.
Název propolis pochází z Řecka
I když se propolis využíval už v Egyptě, samotné slovo „propolis“ vychází až z helénistického Řecka okolo roku 400 př. n. l. Slovo propolis pochází ze starořečtiny a vzniklo spojením slov „pro“ (před) a „polis“ (město). Doslova tedy znamená „před městem“. Šlo vlastně o přirovnání - včely využívají v úlu propolis jako ochrannou hmotu. Název tak vychází z přirovnání funkce propolisu k ochraně městských bran.
Hippokratovo léčení ran
V Řecku byl propolis velmi populární díky Hippokratovi, který propolis zmiňoval v souvislosti s léčením zanícených ran. Prach, pot a vysoké teploty často vedly ke komplikacím při hojení, takže se propolis stal vítanou dezinfekcí například při zranění v boji. Používán byl také na vředy.
Mimochodem, když už jsme v této době, propolis se společně s bylinkami používal pro míchání prvních parfémů.
Doba zapomnění
Ještě v prvním století našeho letopočtu se Cornelius Celsus zmiňuje o léčení hnisavých ran propolisem, pak se na něj ale začalo zapomínat. Další zmínky tedy najdeme až za dlouhou dobu, lidově je zmiňován v 9. až 11. století u povrchových zranění, plísní a infekcí.
Medicína jej znovu objevuje až v 15. století, kdy si tehdejší lékaři začali všímat zázračných účinků propolisu při stomatologických problémech a léčbě zánětů v čelisti. To propolis zachránilo a dostalo opět na výslunní, začal se objevovat v různých mastičkách.
Ztřeštěné 20. století
Začátkem tohoto století vypadal výzkum propolisu hodně dobře, vědci jej studovali, separovali z něj různé složky a vyráběli tinktury. Následná první světová válka však přesunula pozornost úplně jinam, především k antibiotikům.
Ve 20. letech výzkum opět pokračoval, a to na mnohem vyšší úrovni. Díky vyspělejším technologiím se například zjistilo, že propolis obsahuje mnohem více složek, než se doposud předpokládalo. Ostatně dodnes nejsou zmapovány všechny, výzkum je velmi složitý – nejenže každé včelstvo zpracovává propolis z jiných rostlin, ale jeho složení se liší i podle oblasti a ročního období.
Vše znovu utnula další válka, po které se lidstvo pyšně začalo zajímat spíše o pokrokovější možnosti léčby a propolis se znovu dostal na okraj zájmu. Celá 60. a 70. léta se nesla v duchu raketové vědy a syntetických materiálů, takže se přírodnímu propolisu věnovaly jen menší skupinky vědců. Obrat nastal až v 80. letech.
A zatím nejnovější zápis
I když může léčit, není propolis ani zdaleka sterilním materiálem. Spíše si představme jako takový koktejl nejrůznějších látek, které mohou u citlivých lidí působit dokonce alergicky. V 80. letech se proto skupina vědců zaměřila na izolování nečistot od prospěšných látek (především flavonidů), aby jej bylo možné použít v moderním lékařství. Kam nás to asi jednou dovede – budeme s ním za pár let opravdu léčit malárii?
