0 Kč(0 ks)
Zpět

Situace českého zemědělství, aneb proč a jak pomoci hmyzu

Situace českého zemědělství, aneb proč a jak pomoci hmyzu

19. 11. 2019

Na první pohled možná mezi zemědělstvím a hmyzem jen těžko hledáme nějaké pojítko. Jenže když skutečně vyrazíte do „přírody“, spatříte lesy po zásahu kůrovců (a člověka), lány monokulturních plodin a vzpomenete si na zvířata a hmyz, možná vás napadne – kde vlastně žijí? Co jedí? Je tu někde vůbec něco jiného? Samozřejmě, že je. Ale každý den toho „jiného“ ubývá. Proč?

Přírody například ve velkém ubývá tím, že se ve velkém staví skladovací haly. No a navíc naším „hospodařením“ - samotná půda, pokud ji tak ještě můžeme nazývat, je na mnoha místech naší republiky téměř mrtvá zem. Je udusaná do hloubky od těžké mechanizace, hnůj neviděla mnoho let a je plná reziduí z chemikálií. Jak se to stalo?

Začátky decimování české přírody vlivem úprav krajiny

Hmyz mizí z přírody osmkrát rychleji než savci, ptáci a plazi.

Víme přesně, jak se to stalo – rozoráním luk, remízků, cest a následným vysoušením mokřadů, melioracemi, narovnáváním řek apod. Také zpřetrháním vazby k „rodné hroudě“, protože před několika desítkami let tady zaniklo vlastnictví tak, jak jej známe dnes, lidé byli vystěhováni a nemohli svůj um a vědomosti předávat dál na další generace. Vzniklo družstevní hospodaření, které řídili lidé neznalí přírody, bez potuchy, jak se v ní chovat. Za tu poměrně dlouhou dobu udělala tato „čeládka“ svými rozhodnutími nenapravitelné škody, ač ještě nebylo nejhůř.

Družstva vlastnila jak rostlinnou, tak živočišnou výrobu, takže se pole ještě hnojila i živočišným hnojem. Vlivem sjednocování pozemků do velkých lánů byl postupně obměňován strojní park za stále větší a těžší stroje. Důsledkem byla stále více uježděná pole. Protože klasického hnoje bylo málo (přecházelo se na stáje bez podestýlky), doháněla se situace tunami chemických hnojiv. Výnosy byly plánované a musel se za každých okolností plnit plán. V této době se rozmáhalo používání postřiků. Vzhledem k tomu, že socialistické zřízení tyto postřiky dováželo za devizy ze zahraničí, nárůst používání byl velmi pozvolný. Nebylo totiž tolik deviz na to, aby se dovezlo vše, co zemědělci požadovali. Půdu komunistický režim přímo nezdevastoval, ale příroda rozhodně dostala na frak.

Pokračování devastace přírody – nástup chemikálií, zemědělský byznys, žádná odpovědnost

Hmyz je základní potravou ptáků, ale živí celou řadu jiných živočichů. S úbytkem hmyzu tak lze očekávat i pokles množství ostatních zvířat.

Po roce 1989 přišlo období, kde by se už o devastaci české přírody hovořit dalo. Bohužel nedošlo vždy k návratu majetku původním majitelům. Vládnoucí dokázali majetek rafinovaně vytunelovat a vlastníkům vrátit pouze malou část jejich majetku. Ti, kterým se podařilo svou původní půdu, vybavení a stroje získat zpět, nevěděli, co si s tím počít. Neměli prostředky, peníze ani vědomosti. Nezbylo jim nic jiného než pole, louky a pastviny prodat nebo pronajmout. Hospodaření se ve většině případů nezlepšilo. Spíše naopak. Na pole vyjíždí stále těžší technika. Protože jsme členy Evropské unie, máme výhodné podmínky pro nakupování hnojiv a postřiků ze zahraničí. Navíc na ně dnes dostáváme dotace.

Problémem není jen samotné zemědělství, ale i rybníkářství, chov ryb a lesnictví, protože to vše je u nás čistě hospodářsky zaměřené.

Zemědělství opět řídí lidé, kteří nemají vztah k půdě ani k přírodě, pouze vidí zisky. Lidé, kteří mají půdu pronajatou pouze k soukromému byznysu. Nepotřebují ani nikoho zaměstnávat, zasejí řepku, pšenici nebo kukuřici a je to. Nezajímají je lidé, kteří žijí okolo, protože oni tady nebydlí. Zajímá je okamžitý finanční efekt. Víme, jak vypadá a „dopadá“ konvenční zemědělství a také vidíme, jaké má ničivé dopady na půdu, přírodu. Co bude dále s půdou, až ji zdevastují a již nebudou účinná průmyslová hnojiva a postřiky, to je nezajímá! A nenesou za to odpovědnost.

Kam mizí voda z české krajiny?

Vlivem několikaletého sucha, výstavby, asfaltování velkých ploch, uježděné půdy, nedostatku organické hmoty a špatného hospodaření se dostáváme pomalu na pomyslné dno. „Obyčejná“ voda, která je ve většině případů zdarma, se stane tou nejdražší a nejcennější komoditou na světě, protože s ní neumíme hospodařit. Pole jsou uježděná – nesáknou, bez organické hmoty, ve které by se mohla voda zadržovat, takže odtéká pryč. Na bývalých polích stavíme velké skladovací haly a okolo vybetonujeme manipulační prostory. Jsou to hektary, ze kterých nám opět voda odtéká pryč.

Každé město, každá obec, každé sídliště, a většina rodinných domků má místo květnatých luk anglický trávník. Ten se ale každý týden seká. Když je teplo, vedro, tak vysychá, a i když se zavlažuje, tak vytvoří vrstvu – krunýř, který vodu nesákne. Naopak se vysušuje dále do hloubky. Když prší, voda opět odtéká pryč. Kam pryč tedy voda odtéká? Do potoka, do řeky. Ale protože komunistický režim potoky a řeky narovnával, aby mohl pozemky hospodářsky využít, kam tato voda teče? Odtéká rychle pryč, protože ji nemá co zpomalit a zadržet, aby se částečně vsákla do okolí. A tak máme sucha, voda odteče a spodní voda ubývá ☹protože nemá přítok. Vysychají nádrže, přehrady a rybníky.

Nezapomeňme na nadužívání léčiv. Antibiotika, antidepresiva i léky na bolest mnohdy užíváme, aniž bychom je potřebovali. Léčivo, ale i třeba hormonální antikoncepce nebo zbytky drog, pak mizí do odpadů a opět se dostává do vod, které putují naší krajinou. Zkuste raději jiné, přírodnější metody.

Jak to vypadá dnes?

V roce 2017 dle údajů ČSÚ ubylo denně v ČR 25 hektarů zemědělské půdy, tj.40 fotbalových hřišť. Na průmyslové zóny, nákupní střediska, sídliště. Máme také prvenství v EU v pěstování řepky - ČR 11,9 % orné půdy a EU 3,9 % orné půdy!

Z 838 druhů včel v ČR v posledních 30 letech vymřelo 146 a 370 jich je ohroženo. Nejhůř jsou ale na tom motýli, kteří skutečně vymírají ve velkém, dokonce i běžné druhy.

Co na to včely a hmyz? Jsou z toho nešťastní. Nejen z toho, že řepka je náročná na pěstování i postřiky, ale i z toho, že to je, pokud dá počasí, pouze jednorázová snůška. Až do konce roku z tohoto pole nic jiného pro hmyz není! A vzhledem k tomu, že další plodinou, která zabírá velké plochy je kukuřice a obilí, tak v krajině moc potravy pro včelky a drobný hmyz není. Remízky a úvozy nenajdeme, vše se rozoralo a zcelilo. Během 50 let nám opylovačů v přírodě ubylo neuvěřitelných 50 %.

Jak situaci změnit?

Jak budeme pěstovat zdravé potraviny, které tolik chceme, na „mrtvé“ půdě, kde nenajdeme krtky, žížalu ani myš? Bude naše příroda zdravá, když bude plná herbicidů a pesticidů? Kam budeme chodit? A kde budeme žít? Je právě naší povinností, každý na svém políčku, zahrádce nebo v blízkém okolí, se zasloužit o změnu. Do přírody je potřeba vrátit život ve formě humusu, žížal, myšic, krtků a jiných rozmanitých tvorů.

Hmyz vypovídá o stavu životního prostředí. Když je ho hodně druhů, žijeme v biologicky pestrém prostředí. Pokud ho ubývá, příroda nám dává najevo, že je něco v nepořádku. Co takhle aktuální kůrovcová kalamita? Možná, kdyby v lese byly i jiné stromy nežli smrk, situace by byla jiná.

Možná vás napadne – nemám zahrádku, nemůžu nic změnit. Není to pravda, protože možná ten nejdůležitější faktor rozhodování, který v našich rukách máme, je naše peněženka. Již u nás existují menší farmáři – spíše rodinné firmy, které se chovají k přírodě odpovědně a s úctou. Hospodaří s ní v souladu. Bez umělých hnojiv, bez postřiků. Jednak mají přírodu a svoji práci rádi, chtějí žít ve zdravém prostředí a v neposlední řadě chtějí půdu a celé hospodářství předat svým dětem v co nejlepším stavu. Jsou to mnohdy lidé, kteří zemědělské produkty i dále zpracovávají na speciální regionální potraviny a výrobky. Tito hospodáři dodržují správné osevní postupy, bez postřiků a umělých hnojiv. Vědí, že pokud nedají do půdy minimálně 1x za 3 roky hnůj, začne půda degradovat. Pro svůj dobytek mají pastviska, výběhy. Při zpracování bio potravin používají jen přírodní a nezávadné látky bez aromat a dochucovadel.

Okolo těchto farem vidíme žít přírodu, protože je plná remízků, různých rostlinných druhů, stromů, keřů a v této nádheře žijí ptáci, motýli, včely a jiná zvěř. Tím, že budeme tyto regionální výrobky od našich sousedů kupovat, pomůžeme přírodě i sobě. Proč sobě? Protože budeme jíst a používat zdravé výrobky a podpoříme ty, kteří na půdě pracují tak, jak je správné pro přírodu, a pro nás. Uvědomme si to, až budeme příště kupovat potraviny nebo kosmetiku v anonymním řetězci nebo světové korporaci. Komu věnujeme naše peníze? K jakému účelu je používá? Je-li je odpovědí „k rozšiřování portfolia zemí, kde působí nebo výstavbě dalších skladů a prodejen“, raději zkusme nakoupit jinde. Pokud si odpovíme, že „k rozšiřování louky, nákupu lepšího vybavení do malého provozu, či lepší možnosti dodání svým místním zákazníkům“, děláme dobrý krok. Změnu může udělat skutečně každý z nás.

Konkrétní kroky, jak pomoci hmyzu, zvířatům a přírodě

  • Nakupujme od lokálních producentů (najděte si svého farmáře v adresáři farmářů), českých rodinných firem, v lokálních prodejnách a snažme se co nejméně podporovat nadnárodní korporace a řetězce. Nejsnazší je to u potravin, kosmetiky, ale i oblečení. To vše snadno najdeme vyráběné v České republice nebo v okolních státech.
  • Zeleninu můžeme nakupovat třeba formou komunitně podporovaného zemědělství (KPZ) nebo si přes internet najdeme své lokální farmářské bedýnky. Pokud jíme maso, podpoříme svého místního řezníka. Uděláme tím nejen něco pro českou ekonomiku a pro přírodu, ale zejména pro naše zdraví.
  • Před volbami se zamysleme, kdo má skutečný zájem o naše okolí a českou přírodu. A kdo o ní mluví s rozumem. Kdo podporuje „nepesticidové“ zemědělství a vznik národních parků.
  • Přistupujme na základě výše uvedeného k ošetřování své zahrady, případně veřejných ploch a polí. Nesekejme na anglický trávník, zasejme květnatou louku, která hmyzu i nám pokvete od jara do podzimu.
  • Na ostatních plochách, které nejsou velké nebo jinak vhodné pro květnatou louku, vysadíme květiny a bylinky, které také kvetou od jara do podzimu, nebo se doplňují a rozkvétají postupně. Například: krokusy, plicníky, pampelišky, hluchavky, kopretiny, slunečnice, hvozdíky, náprstníky. Z bylinek meduňka, rozmarýn, šalvěj, levandule, dobromysl. Z popínavých rostlin na pergoly pak zimolez, z okrasných keřů vrba jíva nebo dřín (svída).
  • Včely a ostatní hmyz potřebují po celý rok vodu, a tak zřídíme napáječku nebo tzv. ptačí pítko.
  • Velkým problémem jsou světelné emise – zmatený hmyz v noci létá kolem lamp, unavuje se a není schopen hledat potravu. Doporučujeme tedy také vyrušit noční světla na svých zahradách.
  • Svým příkladem, třeba povídáním se sousedy, působíme na ostatní a vyprávíme jim, jak a proč to děláme a nabídneme jim pomoc nebo radu, pokud o ni budou mít zájem.
  • Pro více informací o tom, že hospodařit v krajině lze (a je nutné!) i zodpovědně s ohledem na budoucnost, ale i o tom jaké strasti a boje se státními institucemi to přináší, můžete například sledovat FB profil Daniela Pitka – sedláka pod Milešovkou.

Osivo květnatá louka pro včelky, Pleva

Osivo květnatá louka pro včelky

Hmyzí hotel malý pro užitečný hmyz a včelky samotářky, Pleva

Hmyzí hotel malý pro užitečný hmyz a včelky samotářky

Hmyzí hotel pro včelky samotářky, Pleva

Hmyzí hotel pro včelky samotářky

Milan Pleva majitel rodinné firmy - o autorovi článku

Od mládí jsou jeho koníčkem včelky, z koníčka se později stalo podnikání. Zajišťuje chod firmy, aby vše fungovalo jak má. Každý nápad umí realizovat. Velmi ho baví vyrábět omezené série různých druhů medovin a zkoušet nové postupy při výrobě medoviny. Když má trochu času, hned je u včel.

Přečtěte si také:

Jak vyrobit hmyzí hotel

I méně bdělý pozorovatel přírody si všimne, že na loukách už to nešvitoří tolik, jako tomu bylo dřív. Abychom ubývání hmyzu pomohli zastavit, můžeme toho udělat spoustu. Mimo jiné postavit hmyzí hotel, ve kterém hmyz najde útočiště a naklade larvy.

Každý může pomoci: dva kroky, které zvrátí vymírání včel

Už více než tři desítky let čteme články, jak včelky neúspěšně bojují s nemocemi, ztrácejí kvůli pesticidům orientaci v krajině, nebo je chemie zabíjí přímo na polích. Profesorka Marla Spivak přináší v následujícím videu řešení, na kterém se může podílet každý z nás.

Rozkvetlá louka

Už jste četli článek o tom, proč bychom neměli udržovat naše zahrady ve stavu podobném anglickým trávníkům? Milan Pleva, zakladatel Rodinné firmy Pleva, v tomto článku sděluje svou osobní zkušenost s udržováním přirozeného prostoru pro život včel.

Všechny články z rubriky

SkypeFacebookTwitter

Mobil: 739 045 380
Po-Pá: 7:00 - 15:00
Email: obchod@pleva.cz